Článek
Doběhl jste druhý, ale nechtěl jste v závěru čtvrté etapy lyžařského Tour de Ski útočit i na vedoucího Lukáše Bauera?
V „houpačkách“ (cca 2,5 km před cílem – pozn. aut.) v posledním čtvrtém kole mě to napadlo, ale nemuselo by to vyjít. Radši jsem se držel za Italy, měl jsem toho dost už z prvního okruhu. To druhé místo tady pro mě bylo hodně důležité.
Obzvláště doma…
Na téhle vydrbané Tour ale druhého ani na stupně neberou, jen celkového lídra a vítěze. I kdyby se ale už nic v sezóně nepovedlo, tak ji nemůžu hodnotit jako neúspěšnou. Po tom, co jsem zažil v létě, je to neuvěřitelné. Rameno mi operovali tak, že drží snad více, než kdyby bylo nové. Dík patří i fyzioterapeutům v reprezentaci a na Dukle.
Začátek stíhačky vám ale moc nevyšel…
Chtěl jsem dopředu, ale nešlo to. Fin Jauhojärvi a Švéd Hellner mi nestačili, počkal jsem radši na balík. A v posledním kole jsem byl pasivnější, to první mě stálo fakt hodně sil. Italové vzorně spolupracovali, táhli to. Pak jsem to na ně zkusil.
Vás v jednom z předešlých závodů srazil Nor Gjerdalen, Bauerovi teď Östensen zlomil hůlku. Není to už česko-norská nevraživost?
Nevím. Ale určitě se vytrácí úcta mezi závodníky. Z Norů čiší sebevědomí, žijí v tom, že lyžování vymysleli a rozumí mu nejlíp. Podobně Němci. Když se jim daří, je vše v pořádku. Když ne, tak kritizují. Přitom dříve se jelo na mnohem horších a míň férovějších tratích, než byla ta v Praze, která jim vadila.
Co dál? Nepřepadají vás myšlenky na celkové vítězství?
Tak to jsem v klidu. To bych se musel zlepšit v klasice a zajet patnáctku s maximálně půlminutovou ztrátou.
