ANALÝZA: Zatracovaný Brunes? Data odhalují překvapivou pravdu o nejdražší posile Sparty

Až do očí bijící nemohoucnost v zakončení se naplno projevila v utkání Sparty na půdě ostravského Baníku (0:0). Norský útočník si to upaloval sám na bránu, obešel gólmana Martina Jedličku, ale gólem to neskončilo. Další obrovská příležitost přišla vniveč.

„Jako fanouškovi se mi na to nekouká dobře,“ říkal v nedávném rozhovoru pro média bývalý sparťanský kanonýr David Lafata.

„Udělal všechno správně, ale nestačil balon zvednout. Značí to hodně o jeho rozpoložení a sebevědomí,“ přidal se v pořadu Ťukes na Sport.cz i expert a bývalý gólman Jakub Diviš.

I přes mizernou střeleckou formu, kdy vstřelil ve čtrnácti duelech pouhý jeden gól, má Brunes v útoku pražské Sparty nadále pozici hrotového útočníka číslo jedna. A není divu. Letenští za něj v létě vysolili rekordní částku, která se podle zákulisních informací pohybovala kolem pěti milionů eur (přes 120 milionů korun) a dalšího milionu v případných bonusech.

„Rozumím, že ho trenér chce podržet. Každý útočník to potřebuje, když prožívá podobné období. Na druhou stranu tohle konkrétní období už je fakt dlouhé. Možná by stálo za to, aby dostal příležitost někdo jiný, třeba Vojta,“ myslí si Lafata.

Pojďme ale na reálná čísla. Je Brunes skutečně tak špatný, jak naznačují jeho střelecké statistiky?

Sport.cz ve spolupráci se společností Opta porovnal norského útočníka s několika dalšími ligovými kanonýry. Konkrétně s Danielem Vašulínem ze Zbrojovky Brno, Christophem Kabongem z Plzně, Mojmírem Chytilem ze Slavie a také bývalým sparťanským útočníkem Janem Kuchtou, u něhož slouží pro srovnání data z předchozích dvou sezon v rudém dresu.

A první pohled je pro Brunese pořádně nelichotivý.

S hodnotou 0,12 gólu na devadesát minut je suverénně poslední. Výrazně zaostává za Kabongem (0,81), Chytilem (0,72), Kuchtou (0,57) i Vašulínem (0,52). Zatímco Kabongo potřebuje na vstřelení gólu v průměru zhruba 111 odehraných minut, Brunes více než 750.

„Brunes má jednoznačně nejméně branek v přepočtu na minuty, i když šance relativně má. Ne tolik jako měl Kuchta nebo má Chytil, ale rozhodně je tam výrazná podvýkonnost v zakončení. A to je problém,“ upozorňuje datový analytik Jakub Kadrnožka.

Jenže při bližším pohledu už čísla tak tragicky nevypadají. Brunes si v přepočtu na devadesát minut vytváří příležitosti v hodnotě 0,49 očekávaného gólu (xG). Ještě zajímavější je pohled na příležitosti výhradně ze hry, tedy bez standardních situací a penalt.

Tady už se norský forvard s hodnotou 0,41 xG řadí na druhé místo celého srovnání. Lepší byl pouze Kuchta (0,47), zatímco Chytil (0,40), Vašulín (0,29) i Kabongo (0,17) zaostávají.

Co z toho vyplývá?

Sparta svého útočníka do nebezpečných pozic dostává a Brunes si dokáže najít prostor k zakončení. Jenže zatím naprosto selhává v samotné koncovce. Zatímco kvalita jeho příležitostí odpovídá téměř jednomu gólu za dva kompletní zápasy, skutečná střelecká produkce je zhruba čtyřikrát nižší.

„Jeho xG ze hry je slušné. Ne tak vysoké jako u Kuchty, ale dokáže si to zakončení najít. Zatím to prostě krachuje na tom finále,“ vysvětluje Kadrnožka.

Další statistiky navíc ukazují, že Brunes rozhodně není pro ofenzivu Sparty přítěží. Naopak.

V přepočtu na devadesát minut se zapojuje do pěti herních sekvencí zakončených střelou. Stejně jako Kuchta. Očekávaná gólová hodnota těchto akcí navíc u Brunese dosahuje 0,91 xG, což je dokonce více než u bývalého sparťanského kanonýra (0,89). Lepší je pouze Chytil (0,94).

A vůbec nejpřekvapivější číslo? Brunes se podílí na útočných sekvencích, které představují hned 59,7 procenta veškerého očekávaného gólového nebezpečí Sparty ze hry.

To je suverénně nejvíce ze všech pěti porovnávaných útočníků. Pro srovnání, Kuchta měl ve Spartě podíl 36,4 procenta, Vašulín 46,9 procenta a Chytil ve Slavii 31,7 procenta.

„Reálně má velmi pozitivní vliv na zakončování svého týmu, protože xG Sparty ze hry je samo o sobě relativně vysoké. Ten vliv na zakončení tam zkrátka má, i když ne vlastní gólovou produkcí,“ upozorňuje datový analytik.

Paradoxem přitom je, že se Brunes do hry zapojuje podstatně méně než ostatní útočníci. V průměru zaznamená pouze 23,4 doteku s míčem na devadesát minut. Nejméně ze všech sledovaných hráčů. Například Chytil jich má 33,3 a Kabongo dokonce 37,8.

„On sám tolik ve hře není jako ostatní. Je to hlavně tím, že Sparta hraje minimálně na dlouhé míče nebo progresivní přihrávky. Kuchtův ročník 2024/25 pod Friisem znamenal do velké míry hrát na typického hrotového útočníka, který podrží dlouhý míč. Současná Sparta takhle tolik nehraje,“ vysvětluje Kadrnožka.

Brunes zaostává také v počtu absolvovaných soubojů, kterých má pouze 6,1 na devadesát minut. Jeho úspěšnost 44 procent ale není nijak tragická. Pozitivně vychází i pohyb bez míče. Norský útočník zaznamenává 3,1 náběhu vedoucího ke střele týmu, což je společně s Kuchtou nejvíce ze všech porovnávaných hráčů.

Je tedy nejdražší posila Sparty skutečně propadákem?

Pokud jde čistě o střílení branek, kritika má své opodstatnění. Brunes výrazně zaostává za tím, co by měl podle kvality svých příležitostí doručovat. A od útočníka, za kterého klub zaplatil rekordní částku, se zkrátka očekává víc.

Jenže při pohledu na jeho celkový přínos pro ofenzivu Sparty už obrázek tak černý není. Dokáže si najít nebezpečné prostory, jeho náběhy mají efekt a především se výrazně podílí na útočných akcích svého týmu.

„Ta data nejsou vůbec špatná. Jeho jednoznačně největší problém je, že sám nedává góly,“ uzavírá Kadrnožka.