Článek

Fanoušci před zahájením zápasu přivítali Milana Baroše (na snímku při přebírání upomínkových předmětů), který se do ostravského klubu vrátil po jedenáctiletém působení v zahraničí.

Milan Baroš (vlevo) ve svém prvním zápase po návratu do Baníku Ostrava při souboji s budějovickým útočníkem Táborským.
Jak jste prožíval chvíle těsně před zápasem a jeho první minuty?
Měl jsem trochu stažené bříško, takový pocit jsem dlouho nezažil. Jsem ale rád, protože je to důkaz, že fotbal mě pořád baví.
Vítala vás modrobílá choreografie s nápisem Baroš srdcař Baníku a lidé řvali: Vítej, Milane! Co to s vámi dělalo?
Měl jsem radost, bylo to moc pěkné a fanouškům za to obrovsky děkuju. Stejně velký dík jim patří za to, že přišli v tak hojném počtu.
Překvapilo vás, že v zimních podmínkách, kdy nebylo jisté, zda se vůbec bude hrát, přišlo na Bazaly skoro devět tisíc diváků?
Je to fantastické a potvrdilo se, že spojení lidí a Baníku v Ostravě funguje. Přišli, i když před zápasem nepřetržitě sněžilo. Hrát fotbal v takovém počasí je blbost. Vyhřívání musí jet na plné pecky, stojí to strašně moc peněz a přitom Baník peníze nemá. Denně se tady protopí padesát tisíc korun. To přece postrádá logiku. Kdyby se hrálo o něco později a bylo deset nad nulou, tak terén by byl normální a lidé by v hledišti netrpěli.
Věděl jste, kdy do utkání nastoupíte?
Domluva s trenérem byla jasná. Zatím nebudu v základní sestavě a naskočím na dvacet až třicet minut. Z tohoto pohledu jsem se od pondělka připravoval. Platí totiž, že mám obrovské manko v herní praxi. Musím hodně potrénovat, ale problémem je sníh. Není kde trénovat.
Ostatním jste dal lekci, jak je nutné se rozcvičit, než se jde do hry. S rozcvičováním jste začal ve 35. minutě a na hřiště vstoupil až v osmašedesáté.
V tomhle počasí je nutné dobře se rozcvičit a pro mě i naprosto nezbytné. Svaly mi totiž praskají jako struny a zima tomu ještě přidává. Vím to, myslím na to, proto jsem se snažil dobře tělo rozehřát a svaly protáhnout.
Jakých bylo těch vašich 22 minut na hřišti?
Terén byl strašně těžký. Podmáčený, nohy se bořily. Tyhle podmínky opravdu nemají s fotbalem nic společného. Takové hřiště vždycky více vyhovuje mužstvu, které hraje zezadu a pokouší se o brejky. Budějovice podle této šablony hrály dobře. Měly více šancí než my. Ale jak už jsem řekl, hrát v takových podmínkách fotbalu škodí. Nad tím by se někdo měl zamyslet. Jestli je opravdu nutné hrát, když na konci sezóny letos není mistrovství světa ani Evropy.