Článek
„Máme za sebou velmi vydařené US Open, které má mnoho prvenství, protože se hraje ve Spojených státech. Může se pochlubit největším tenisovým dvorcem na světě pro 24 tisíc diváků, má i nejvyšší prize money, ale je to také nejhlučnější turnaj kvůli nadšeným a často neukázněným divákům. Celý areál v Queensu leží vedle přetíženého letiště LaGuardia.
Méně známé ale je, že se jako jediný grandslam hraje bez přerušení od svého založení, zatímco třeba Wimbledon se nekonal během světových válek, ani v roce 2020 při covidové pandemii. Na US Open také jako první zavedli stejné odměny pro muže i ženy už v roce 1973.
Letos se hrálo netradičně tři týdny, když se začalo mixem, v němž nastoupili hráčky a hráči první desítky a po oba dny byly vyprodané dvorce Arthura Ashe a Louise Armstronga.
Po dosud příliš nevydařené sezoně nám letošní Flushing Meadow přineslo mnoho radosti, když se Barbora Krejčíková, Karolína Muchová, Markéta Vondroušová i Jiří Lehečka probili do čtvrtfinále. Úspěšnější byl snad jen rok 1986, kdy hráli Ivan Lendl a Miloš Mečíř o titul a ve finále žen se utkaly Martina Navrátilová s Helenou Sukovou.
Muchová měla do semifinále nejblíže, když v zápase s Naomi Ósakaovou podávala na zisk druhého setu. Karolína je možná jedinou hráčkou na světě, která je vyloženě specialistkou na grandslamové turnaje. Přitom ve sbírce má jediný titul WTA ze Soulu 2019. Ale už byla ve finále Roland Garros 2023, dvakrát hrála semifinále US Open (2023, 2024) a jednou na Australian Open (2021). A k tomu postoupila dvakrát do čtvrtfinále Wimbledonu.
Není to náhoda. Velké turnaje jí plně vyhovují, po zápasech má den volna na perfektní rehabilitaci a na velkých dvorcích se cítí jak doma. Je výjimečná svým technickým vybavením, doplácí ale na fyzickou křehkost, protože častá zranění ji provázejí po celou kariéru.
Také Krejčíková vynechala velkou část roku kvůli problémům se zády. Ale udělala výborný tah v angažování kouče Jiřího Nováka, který jí pomohl přiblížit se optimální formě, jakou měla při triumfech na Roland Garros 2021 a ve Wimbledonu 2024.
Výborně zahrála i Vondroušová. Po vítězství nad Rybakinovou nebyla bez šance ani proti Sabalenkové, ale převezlo ji nečekané zranění kolena z tréninku. To byla velká smůla.
Do čtvrtfinále poprvé postoupil v New Yorku také Lehečka, který hraje agresivní útočný tenis. Jeho největšími zbraněmi jsou podání a forhend. Vrátil se i na post české jedničky, ale to není až tak důležité. Teď je potřeba, aby kluci zabojovali na Floridě v Davis Cupu proti USA. Formu má také Tomáš Macháč a čerstvě dvacetiletý Jakub Menšík je v současnosti důležitým členem týmu.
Američanům bude hodně chybět zraněný Ben Shelton, takže si myslím, že bychom mohli vyhrát, i když nejsme favority.
Vrátím se ještě k US Open, kde sestry Kovačkovy bez ztráty setu vyhrály čtyřhru juniorek. Nejlepší deblistce současnosti Kateřině Siniakové bohužel titul ve finále uniknul.
Do ženského souboje o trofej v singlu se probojovaly dvě somaticky podobné hráčky, představitelky silového a útočného tenisu Sabalenková a Anisimovová. Jejich hra připomíná držitelku 23 grandslamových titulů a podle mnohých nejlepší tenistku všech dob Serenu Williamsovou, která ale podstatně lépe podávala. Nakonec tu tedy máme čtyři různé grandslamové šampionky za rok. Po Američankách Madison Keysové (Australian Open) a Coco Gauffové (Roland Garros) se ve Wimbledonu prosadila Polka Iga Šwiateková a na závěr v New Yorku Sabalenková. Obhájit titul na US Open určitě není samozřejmostí, to se před Běloruskou podařilo právě Sereně.
Vyvrcholením turnaje pak byl duel Carlose Alcaraze s Jannikem Sinnerem. Čekala se vyrovnaná bitva, podobná pětihodinovému zápasu z Paříže. Alcaraz ale stejně jako po celých 14 dnů potvrdil, že se od finálové porážky ve Wimbledonu úžasně zlepšil. Hlavně v podání. Ve většině zápasů byl naprosto nehratelný. Měl úžasnou psychickou pohodu, skvělý pohyb a hlavně vynikající servis, který si za celý turnaj prohrál jen třikrát, což je úplná senzace.
Sestřih finále US Open mezi Alcarazem a Sinnerem Video: USTA / IMG, Reuters
Podání bylo mezi finalisty tím hlavním rozdílem. Sinnerův tým to věděl, takže Ital chodil po každém utkání ještě servírovat, ale ve finále měl úspěšnost prvního podání jen 48 procent, což bylo žalostně málo. Nepomohla mu ani zatažená střecha, i když měla být jeho výhodou.
K 22letému Španělovi od Murcie mám jen slova obdivu. Jak se mu povedl brejk na začátku setu, byl zase nehratelný. Má obdivuhodnou odolnost, čiší z něj pohoda a radost ze hry. Když mu Sinner odvrátil první dva mečboly, tak se smál od ucha k uchu a pak tam zase napálil skvělé podání. Oba giganti mužského tenisu posunou hranici možného zase dál. Trochu mi to připomíná rivalitu mezi super talentem Federerem a dříčem Nadalem. Novak Djokovič sice postoupil na všech grandslamech do semifinále, ale obávám se, že ve 38 letech už žádný další velký titul nepřidá.
Historie se ale často opakuje a já věřím, že se zase objeví třetí hráč, který by ohrozil oba současné suverény. Sice ještě není na obzoru, ale doufám, že by to mohl být český hráč.“
