Článek

Pavel Nedvěd se Zlatým míčem pro nejlepšího fotbalistu Evropy
Posbíral všechny myslitelné individuální trofeje. Nejenže v roce 2003 vyhrál vzpomínaný Zlatý míč France Footballu, ale doma se stal hned čtyřikrát nejlepším Fotbalistou roku, k tomu přidal šest primátů v tuzemském Zlatém míči a navrch byl korunován i Sportovcem roku, což se před ním ani po něm nikdy žádnému českému ani slovenskému fotbalistovi nepodařilo.
Na individuální ocenění nikdy moc nedal
A to není řeč o tom, že stejně vytrvale a pravidelně sbíral Pavel Nedvěd veškerá možné i nemožné pocty i během třinácti let, které strávil ve službách římského Lazia či poté turínského Juventusu. Nejlepší hráč východní Evropy, třikrát nejlepší cizinec Serie A, a jednou dokonce její nejlepší player, nejlepší záložník Ligy mistrů 2003, to je jen stručný výčet toho, co dokázal.
Anketa vzniká ve spolupráci Ligové fotbalové asociace a Sport.cz, partnera Gambrinus ligy |
---|
„Nikdy jsem na individuální ocenění moc nedal, vždy byl pro mne důležitější úspěch kolektivu. A bylo jedno, zda jsem hrál v Dukle či Spartě, v Laziu či Juventusu, nebo nastupoval za českou reprezentaci," bránil se Nedvěd při slavnostních ceremoniálech superlativům, jež se na něho snášely. A to přesto, že každé z trofejí si cenil, neboť dokreslovaly, jak velkou cestu prošel během kariéry lemované mistrovskými tituly se Spartou, Laziem i Juventusem, vítězstvím v někdejším Poháru vítězů pohárů v barvách Lazia či stříbrem a bronzem získaným s českou reprezentací na evropských šampionátech v roce 1996 a 2004.
Nedvěd: S Ligou mistrů jsem si netykal
„Jen s Ligou mistrů jsem si prostě netykal. Nebylo mi souzeno ji vyhrát, i když tehdy před deseti lety v Manchesteru jsme k tomu měli hodně blízko. Bohužel, beze mne.
Semifinále s Realem bylo asi nejnešťastnějším zápasem mé kariéry. Noční můrou, která mě provázela, protože jsem nikdy netajil, jak moc jsem toužil tuhle soutěž vyhrát. Už jako kluk, abych se pak pomalu v jedenatřiceti obyčejnou klukovinou sám o tuhle možnost připravil. Svou zarputilostí, dost možná i zbrklostí. Opravdu takovou tou klukovskou zbrklostí, kdy člověk nedomýšlí důsledky a jde jen za výhrou. A já za ní šel vždy a všude, protože mužstvo a jeho úspěchy pro mě byly vždy na prvním místě.
A já jich získal dost, i když nejen vítězství v Lize mistrů, ale třeba i v Poháru UEFA mně zůstalo odepřeno. S Laziem jsme k němu měli hodně blízko, ale na trojku v květnovém finále v osmadevadesátém v pařížském Parku princů od milánského Interu se také nevzpomíná dobře. Trochu paradox, že jsme o obě velké trofeje přišli v zápasech s italskými soupeři. Poprvé s Interem, podruhé s milánským AC.
Ale zase jsem vyhrál Pohár vítězů pohárů, italskou i českou ligu, pohár, mám stříbro a bronz z mistrovství Evropy s nároďákem. A k tomu navrch Zlatý míč a spousta individuálních cen v Itálii i doma k tomu. Až do sedmatřiceti jsem je přebíral, což pro mě bylo hodně zvláštní a překvapivé, neboť v tolika letech se už trofeje nevyhrávají. Krásné chvíle.
Nemohl jsem chtít víc, protože jsem se dostal někam, o čem jsem ani nesnil. Jel jsem vlastně nad plán. Vždyť kdysi pro mě představovala strop liga a reprezentace. Bylo by proto urážkou, kdybych z pusy vypustil, že mi něco chybí."
I o Klub kanonýrů usiloval marně
Dosáhl téměř na všechno, když se poslední květnovou neděli v roce 2009 v ligovém zápase Juventusu s Laziem loučil s kariérou. Přesto toužil přidat v úplně posledním utkání úspěšné kariéry ještě jeden zápis do historických statistik. Jeden jediný gól mu po 502 ligových duelech chyběl, aby pokořil hranici stovky ligových gólů, a vstoupil tak do vyhlášeného Klubu kanonýrů po bok největších šutérů v dějinách českého a československého fotbalu.
„Nemohl jsem mít všechno. Završit loučení i stým gólem, bylo by to jako nějaký film z Hollywoodu. Bonus navíc, na který jsem se samozřejmě dosáhnout snažil, ale prostě to nevyšlo.
Jak se zrodí jedenáctka dvacetiletí? |
---|
K dvacetiletému jubileu fotbalové Gambrinus ligy připravila Ligová fotbalová asociace ve spolupráci s redakcí Sport.cz anketu, v níž budou fanoušci postupně volit nejlepší jedenáctku uplynulých dvaceti let. Každý týden budou z navrhované desítky adeptů rozhodovat o jednom hráči sestavy, který musí mít na kontě alespoň šedesát startů v nejvyšší domácí soutěži. Proto se kupř. nedostal do nominace brankářů Petr Čech, jenž v Blšanech a Spartě odchytal 54 zápasů. Jedenáctka 20 let Gambrinus ligy bude vyhlášena na slavnostním večeru 3. června v Praze. |
Přitom i spoluhráči věděli, jak po sté brance prahnu, a moc si přáli, abych ji dal. Všichni do jednoho. Proto tolik přihrávek, proto tolik akcí a střel, které jsem na bránu Lazia vyslal. I proto jsem byl v posledním zápase kariéry neustále v permanenci. Musel jsem, když jsem při loučení s bianconeri oblékl dokonce kapitánskou pásku.
Alessandro Del Piero mně ji přenechal. Přiznávám, zaskočil mě tím. A také poctil. A navzdory tomu, že jsem ve fotbale prožil snad všechno, i trochu ztrémoval, byť on sám tvrdil, že jde o to nejmenší, co pro mě může udělat. On by toho ale udělal to odpoledne ještě víc. Dokonce k trestňáku mě pustil, což se už hodně dlouho nestalo. A kdyby došlo v utkání na pokutový kop, sám by mně snad míč do vápna donesl. I na penaltové exekuci jsme byli totiž domluveni, což u něho byla rovněž věc zcela výjimečná.
Nakonec jsem zůstal těsně pod vrcholem a hranici sta ligových gólů nepokořil. Ale v žádném slzavém údolí jsem neskončil, i když jsem se slzám neubránil. Nikoli nepokořená stogólová meta, neboť mně nikdy o vstřelené branky až tolik nešlo, protože stejnou radost jsem měl z přihrávek a ještě větší z výher a úspěchů mužstva, ale loučení s kariérou a pomyšlení, že při odchodu z trávníku mávám divákům už opravdu naposledy, představovalo mé slzavé údolí.
Ale krásné, protože je dobré končit, jako jsem skončil já. Tedy na nohou, a nikoli na kolenou. S pocitem, že jsem nikdy nezůstal stát na místě a nikdy nic nevzdal."
Lippiho výstižná charakteristika
Fotbaloví fanoušci při hlasování o ideální jedenáctce uplynulého dvacetiletí na Nedvědovo krédo nezapomněli. Stejně jako nezapomněli na výstižnou Nedvědovu charakteristiku pronesenou velkým italským trenérským mágem Marcello Lippim, který Grande Paola přivedl za 1,6 miliardy korun z Lazia do Juventusu a tam ho po tři roky vedl
„Je to nejen velký fotbalista, který se stal po odchodu Zidana naším novým vůdcem, je to i člověk s obrovskými lidskými hodnotami, k němuž chovám obrovskou úctu. On, ať bude dělat cokoli, bude to dělat dobře," pravil Lippi a Nedvěd jeho slova skutečně beze zbytku naplnil a dál naplňuje. I nyní, kdy ho rodina Agnelliů vlastnící Starou dámu jmenovala do správní rady a posadila do ředitelského křesla, aby vedl její klub k dalším titulům a triumfům.
Pořadí levých záložníků v anketě Jedenáctka 20 let Gambrinus ligy | |
---|---|
Pavel Nedvěd | 73% |
Vladimír Šmicer | 17% |
Patrik Berger | 4,3% |
Martin Čížek | 1,5% |
Petr Papoušek | 1,1% |
Jozef Weber | 1,1% |
Edvard Lasota | 0,9% |
Rastislav Michalík | 0,4% |
Roman Vonášek | 0,4% |
Jiří Povišer | 0,3% |