SMEČE JANA KUKALA: Sinner s Alcarazem potřebují třetího do party. Nejlíp někoho z českých luhů a hájů

Série tisícovek v Monte Carlu, Madridu a v Římě ukázala, jak jsou rozdány karty před French Open. Tento vrchol sezony na Roland Garros se rychle blíží, kvalifikace už se hraje a hlavní soutěž začíná v neděli 25. května.

Dopingový hříšník Sinner po nedobrovolné pauze prošel v Římě až do finále. Mnozí jeho kritici považovali tříměsíční trest za příliš mírný. Měli asi pravdu, ale i oni viděli, jak moc chyběla světová jednička. Carlos Alcaraz střídal výborné zápasy se slabšími, hráči první desítky ATP vesměs nevyužili šance a prohrávali.

Sinner toho během přestávky zvládl hodně. Rozešel se s ruskou tenistkou Annou Kalinskou, popracoval na servisu a ještě zlepšil bekhend. Stihnul také audienci u papeže Lva XIV.

Dva rivalové Sinner a Alcaraz by ale potřebovali ještě nejméně třetího do party. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby pocházel z českých luhů a hájů. Asi tušíte, kam mířím.

Turnaj ve „Věčném městě“ má dlouhou tradici. První se konal už v roce 1930 a vyhrál ho legendární Bill Tilden. Česká stopa tu není tak zřetelná jako na jiných velkých turnajích. Pražský rodák ze Štvanice Jaroslav Drobný ho sice ovládl třikrát v letech 1950, 1951 a 1953, ale to už byl v emigraci a měl egyptský pas. V Open éře pak triumfoval v Římě v letech 1986 a 1988 Ivan Lendl. V nádherném areálu Foro Italico (původně Foro Mussolini) byl v roce 1960 umístěn také olympijský bazén.

Italský tenis každopádně prožívá nejúspěšnější chvíle v historii. Loni podruhé v řadě ovládla Itálie Davis Cup a Sinner ke dvěma grandslamům přidal i triumf na Turnaji mistrů. V Melbourne pak hned vyhrál třetí grandslamový titul. Sympatická, usměvavá a malá Italka s velkým srdcem Jasmine Paoliniová letos v Římě vyhrála singl i debl. Fandila jí celá země. Určitě se jí teď pojede snadněji obhajovat finále na Roland Garros.

Suverénní jedničkou WTA je nyní Aryna Sabalenková, nejsympatičtější tvář totalitního Běloruska. Zřetelný pokles výkonnosti naopak zaznamenala Polka Iga Šwiateková, která na antuce soupeřky obvykle válcovala, ale když se jí nedaří, tak je psychicky hodně labilní.

Američanka Coco Gauffová má podobný psychický problém na servisu. Když produkuje mraky dvojchyb, tak poráží sama sebe. Doufám, že jen v přechodném útlumu jsou naše v minulosti veleúspěšné tenistky, které trápí častá zranění a jsou schopné hrát naplno pouze část sezony. Pozitivem je aspoň návrat Petry Kvitové, která v Římě vyhrála první zápas po mateřské pauze.

Naším neúspěšnějším hráčem je teď devatenáctiletý a devatenáctý na žebříčku Jakub Menšík, který se stal desátým českým tenistou Open éry, jemuž se podařilo prosadit do top 20. Naše elitní desítka je následující: první byl Lendl, druhý Petr Korda, čtvrtý Tomáš Berdych, Jan Kodeš a Jirka Novák figurovali pátí, Radek Štěpánek a Karel Nováček osmí a Tomáš Šmíd jedenáctý. A pak jsou tu Menšík na 19. pozici a Tomáš Macháč zatím nejvýš dvacátý.

Menšík hraje úspěšně druhou sezonu na okruhu, jenž bývá většinou těžší než první. Prohrál v ní několik v podstatě vyhraných zápasů: v Melbourne z mečbolů se Španělem Davidovichem, v Madridu s Argentincem Cerundolem a v Říme s Polákem Hurkaczem, i když v rozhodujícím tie-breaku vedl 3:0.

To je ale potřeba hodit za hlavu a jít s čerstvou myslí do dalších bojů. Potenciál je obrovský.