VIDEO: Čaroděj Čech vykouzlil v penaltách triumf v Lize mistrů a tvrdí: Rozstřel je válka nervů

Snad všichni sportovní nadšenci mají v paměti kouzla strážce svatyně Chelsea stará necelý měsíc: ve finále Ligy mistrů v penaltovém rozstřelu znectil borce Bayernu Mnichov. A přesně deset let je starý jeho výkon z finále evropského šampionátu hráčů do jednadvaceti let, když ve Švýcarsku chytil tři francouzské penalty ze čtyř a čeští mladíci byli mistry Evropy.

„Sice se tvrdí, že penaltu lze jen špatně kopnout, ale není to pravda. Jde o psychicky těžký okamžik i pro gólmana,“ přesvědčuje Čech. „Jistě, brankář má špetku výhody, protože je mezi tyčemi s vědomím, že pokud střelec kopne penaltu dobře, nechytím ji, ani kdybych se přetrhnul. Jenže můžete udělat chyby stejně jako hráč při kopání. Jdete brzy do strany, čímž dáte střelci šanci. Můžete ztratit půl vteřiny při rozhodování. Jde o hru nervů,“ přemítá Čech.

Když si svěřenci Michala Bílka během přípravy na čtvrtfinále mistrovství Evropy při tréninku penalt na trojici gólmanů vylámali zuby, Čech se jen usmíval. „Kluci si vyzkouší, jakým způsobem pokutový kop kopat. Jenže bez zápasového stresu, je to takové o ... Prostě laciné,“ přemítá Čech.

„Když jsem sám šel kopat, proměnil jsem všechny. Vezmu míč, prásknu ho na bránu a neřeším, zda dám nebo ne. Ale kdybych měl jít v rozstřelu, nevím, zda bych kopnul stejně. Protože v tréninku nikdy nejste vyždímaný jako v utkání. Fyzicky ani psychicky. V hlavě pochopitelně mám, kam bych míč poslal. Ale pod tíhou enormního stresu se může změnit motorika pohybu a jste v koncích,“ vysvětluje Čech a přidává zkušenost z praxe. „Každý hráč, jenž neuspěl v rozstřelu, nechápe, co udělal, protože míč chtěl kopnout úplně jinak.“

I proto s úctou hovoří o Manuelu Neuerovi, velkém soupeři mezi tyčemi z Bayernu, jehož v posledním duelu Ligy mistrů obral o trofej pro šampióna a zastínil vlastním hvězdným výkonem. „Přišel do Bayernu ze Schalke a půl roku musel fanouškům dokazovat, že do klubu patří. Těžko si získával jejich důvěru. Na něj byl největší tlak z pěti exekutorů. Klobouk dolů před jeho odolností. Neumím si představit, že bych penaltu kopnul se stejným klidem.“

Úterní odpoledne, poslední volné před čtvrtfinále, prožil Čech z části u počítače a sháněl na internetu informace o chování Portugalců při penaltách. „Je to plus. Malé, ale je. A každý malý kousek může rozhodovat o postupu,“ vysvětluje gólman a zlehka nechává nahlédnout do tajemství, z něhož se skládá brankářova příprava na penalty. „Nemám přesnou statistiku, kam hráči kopou. Spíše mě zajímá, jakým stylem. Můžete kopnout pětkrát doleva, a pak volbu změníte. Jde o styl. Aby měl brankář představu, kolik má času a co čekat. Pod tlakem exekutoři mnohdy mění zaběhnuté zvyky,“ popisuje Čech.

Co je pro něj signálem, že soupeři povolily nervy? „To přece nemůžu říct,“ směje se český gólman a pro příklad složitosti penaltové loterie nabízí poučku, podle níž se v okamžiku kopu řídí: „Soupeř ví, že já vím. A já vím, že on ví.“ Nechápete? Nevadí, hlavní je, aby věděl Čech, pokud dnes večer na penaltový rozstřel dojde.

K dobru má zkušenost s ikonou portugalské sestavy: Ronaldovi chytil pokutový kop při finále Ligy mistrů v Moskvě 2008. „Jenže tehdy Cristiana nezdar moc nebolel. Pohár stejně připadl Manchesteru,“ vzpomíná Čech a nijak ho neznepokojuje fakt, že letos už velký penaltový rozstřel znamenající medaili vychytal. „Jestli je ve hvězdách napsáno, že postoupíme na penalty, tak se to stane,“ připouští gólman, že případné dění po sto dvaceti minutách je stejně loterie.