Z Teplic až na kraj světa. Nabídka Číňanů nešla odmítnout, říká Marek Jarolím

Přes srbského agenta Nikolu Stevanoviče. Pomáhal mi něco sehnat už loni v létě. Jeho kamarád v Číně dlouho hrál a teď tu žije, tak se na přestupu podílel i on. Klub hledal středního záložníka, on na mě dal tip a ozvali se.

Kontaktovali mě už v průběhu ledna. V první fázi jsem to odmítl s tím, že mám ještě nedodělanou práci v Teplicích, navíc začátkem května čekáme rodinu. Oni se pak na chvilku odmlčeli a před prvním zápasem naší ligy se ozvali znovu. S daleko lepší nabídkou, nad kterou už fakt stálo za to uvažovat, a ve finále nešla odmítnout. Poslali smlouvu a všechno bylo domluvené, než jsem tam letěl. S tím, že kontrakt vstoupí v platnost, až v Číně projdu zdravotní prohlídkou.

Peníze jsou tady moc zajímavý. To, co dostanu, nevydělám v Čechách zdaleka nikde. Loni jsem měl třeba nabídku z belgického Lokerenu a podmínky, co mi nabízeli, byly s Čínou nesrovnatelné. Ale já sem nešel jen pro peníze. Beru to i jako novou a zajímavou životní zkušenost, získání dalších kontaktů ve fotbale a tak.

Je to nadstandard, vše na neskutečně profesionální úrovni. V tréninkovém centru máme k dispozici devět hřišť, plavecký bazén, regenerační linku, velikou posilovnu. Každý z hráčů má v centru svůj pokoj, kde se i převlíká a sprchuje. Pokud jsou dva tréninky, můžu tam zůstat a spát nebo jen odpočívat. Součástí areálu je i vlastní restaurace, kde jsou na výběr všechna možná jídla.

Když jsem přišel, tak se mě lidi, kteří mají na starosti jídelníček, ptali, jestli mám nějaké speciální požadavky, abych nestrádal. Ale je tu pestrý výběr z mezinárodní kuchyně, takže s jídlem vůbec není problém.

Já se snažil získat co nejvíc informací, ještě než jsem sem odletěl. Dostal jsem se na českého konzula v Šanghaji, mluvil jsem s lidmi, kteří v Číně působili. Třeba i s trenérem Jarabinským. A musím říct, že mě tady zatím všechno příjemně překvapilo.

Tam jsem byl jen pár dní. Klub mi dal hned na výběr byt. Mám ho patnáct minut od tréninkového centra v nové uzavřené rezidenci. Zatím jsem tu sám. V květnu čekáme narození syna a až to jen trochu půjde, tak za mnou přítelkyně Hanka s malým přiletí.

Je nádherné a zájem o fotbal obrovský. Chang-čou má asi dva milióny obyvatel, je vzdálené hodinu rychlovlakem od Šanghaje. Hodně se tu staví, město má překrásné historické centrum a je tady nejstarší budhistický chrám.

Největší nezvyk je jiná mentalita a to, že je člověk daleko od domova. Zaskočily mě snad jen dopravní zácpy, ale každý hráč tu má po celý den k dispozici svého řidiče. I kvůli tomu, že kdo nemá čínský řidičák, nesmí tu řídit žádné motorové vozidlo.

Na ulici a v obchodech je to celkem problém, protože anglicky tady z běžných lidí umí málokdo. Takže pomáhají i ruce nebo nohy...

To je naprosto v pohodě. Máme tu tři tlumočníky. Trenér je Japonec, takže jeden překládá z japonštiny do čínštiny, další z čínštiny do portugalštiny pro našeho Brazilce a třetí z čínštiny do angličtiny pro mě a útočníka z Pobřeží slonoviny, který hrál minulou sezónu v norském Molde.

Většina kluků je hodně šikovných s balónem, takoví hračičkové. Je nás tu celkem pět cizinců, ještě bývalý japonský reprezentant Oguro se zkušenostmi z italské ligy a Korejec Kim Dong-Jin, který hrál tři roky za Petrohrad. S těmi asi nejvíc kamarádím. Domluvíme se anglicky, jsou to dobří parťáci. Už jsme spolu párkrát byli i v restauraci.

Je v pohodě. Dlouho trénoval japonský nároďák a dvakrát s ním hrál na mistrovství světa. V realizačním týmu máme i kondičního trenéra, který byl s reprezentací Brazílie na mistrovství světa 1994, nedávno působil v AC Milán a naposledy byl s korejskou reprezentací na olympiádě v Londýně, kde získali bronz.

Určitě Kuang-čou, kde trénuje Ital Lippi. Ti jsou finančně úplně někde jinde než všichni ostatní, mají nejlepší kádr. Brazilec Muriqui byl vyhlášen dvakrát po sobě nejlepším hráčem ligy a Argentinec Dario Conca patří k nejlépe placeným fotbalistům na celém světě. Ligu v Číně hrají třeba i bývalé hvězdy evropského fotbalu Keita nebo Kanoute.