Článek
Silou se nic neprosadí a tak choulostivá věc, jako je přímý sestup z extraligy, už vůbec ne. Přestože šéf hokejového svazu Alois Hadamczik od svého znovuzvolení usiluje o jeho zavedení. Elitní soutěž ale chce prostřednictvím baráže ochránit svou kvalitu, což je pochopitelné při zjevném rozdílu úrovně obou soutěží.
Z mého pohledu současný model baráže není úplně férový, protože poslední tým extraligy má před ní šest týdnů čas v klidu se připravit, zatímco mužstvo z nižší soutěže hraje do poslední chvíle náročné play off, což ale vyplývá i z toho, že v první lize chybí vůle upravit termínový kalendář. A extraliga nechce zavádět žádné play out, které by následovalo po základní části.
Z patové situace může vést jen hledání koncepčního řešení. Jenže ke společnému zasednutí u jednacího stolu je ale daleko, vzájemné antipatie rostou a příkopy mezi oběma soutěžemi se spíš prohlubují, když byla extraliga nejčerstvější, dosti přestřelenou výzvou prvoligového spolku tlačena, aby změnila herní řád a systém soutěže během probíhající sezony. Podnět k antimonopolnímu úřadu už je vyloženě nátlaková záležitost.
Místo toho, aby se začal vést konstruktivní dialog o prostupnosti soutěží a uplatňovaly se věcné argumenty před nahodilými mediálními výstřelky, vypadá přístup obou soutěží k zásadnímu tématu podobně jako poslední týdny ve sněmovně, kde si koalice s opozicí dělají spíš naschvály. A inspiraci politikou český hokej určitě nepotřebuje.
