Teplice - Olomouc 0:3 Hanáci si zahrají pohárové finále se Spartou, neboť laxní Teplice jim postup vnutily

Bída si na teplických Stínadlech dlouho tykala s nouzí, protože tolik nepřesností, špatných přihrávek, váhavosti a nedůslednosti, jako nabídlo v první půlhodině pohárové semifinále, se hned tak nevidí. Kromě několika propagačních pokusů nešla ani na jednoho brankáře pořádná střela, natož aby se narodila nějaká šance.

Hlavně domácí to s laxností a bohorovností doslova přeháněli. Ke konfrontaci s Hanáky přistoupili jako k vesnickému pouťáku, takže po zarputilosti, vůli a bojovnosti, tedy vlastnostem, jimiž v sobotním ligovém duelu zaskočili Spartu, měli asi tak daleko, jako Ladův hrusický kostelíček k pařížskému chrámu Notre Dame.

Však  i oba inkasované góly toho byly dokladem... Nejprve totiž vyzval Ordoše ke skórování Vondrášek, od jeho nohy se balón odrazil k olomouckému střelci, který s přehledem přeloboval Grigara, sedm minut poté centr hledající v teplické šestnáctce Ordoše dokonce proměnil Siva v čistokrevného vlastence.

Po půli sice Teplice trochu snahy projevily, ale po čtvrthodině se  snaha proměnila v marnost a zoufalost. Po rychlém výpadu Navrátila a přihrávce Varadiho je totiž definitivně odstřelil třetím gólem Ordoš. Trenér Rada už ani z lavičky nevstával, protože věděl, že pohárovým úspěchem sezónu rozhodně nezachrání, zato jeho starší olomoucký kolega Uličný ani na chvíli neposeděl.

Aby ne, když nejprve nasměroval Hanáky k ligové záchraně a teď s nimi navíc postoupil do květnového finále Poháru České pošty proti Spartě. Zaslouženě, protože jeho tým přehrál domácí ve všech směrech.

Pro korupci potrestaná Olomouc tak bude mít šanci nejen napravit nevydařenou sezónu, ale dostat se dokonce do pohárové Evropy. V případě, že 2. května ve finále Spartu porazí, anebo za konstelace, kdy Pražané získají mistrovský titul i pohár, protože pak by Hanáci i jako poražení finalisté třetí kvalifikační předkolo Evropské ligy hráli.