Článek
Choreo plzeňských fanoušků při nástupu Pavla Horvátha do utkání s Příbramí.
Pohár pro mistra ligy na plzeňském stadiónu.
Fotbalisté Plzně se radují z gólu proti Příbrami v posledním kole Synot ligy.
Plzeňský fotbalista Tomáš Hořava (vlevo) uniká Tomáši Pilíkovi z Příbrami v utkání 30. kola Synot ligy.
Spontánnost a euforie už samo sebou na plzeňském stadiónu nepropukla s takovou silou a vehemencí, jako po výhře nad Jihlavou.
Horváth stihnul asistenci i kartu
A to přesto, že nad ním třikrát během utkání proletělo letadlo s transparentem hlásajícím, že Viktorka je mistrem ligy, že po ochozech se valily mexické vlny a kotel nejvěrnějších fanoušků vyrukoval s choreem znázorňujícím loučícího se Pavla Horvátha a hlásajícím, že to byl právě on, kdo změnil tisíce životů.
„Byl jsem z toho fakt naměkko. Musel jsem se předklonit, aby nebyly vidět slzy, které se mně draly do očí. Ale ustál jsem to, nebrečel jsem," přiznávala po zápase plzeňská fotbalová legenda, přičemž úkosem sledovala a samozřejmě i okřikovala skotačícího syna Patrika.
„Tak teď je vidět, že už je ze mě víc táta, než fotbalista," smál se nakonec Horváth sám sobě po posledních deseti minutách, které prožil na ligovém trávníku.
„Přežil jsem je, i když noha ukrutně bolí. Dokonce i poslední gólovou přihrávku jsem Danovi Kolářovi na pátou branku poslal. A z parádního góly Honzy Holendy jsem byl tak nadšený, že jsem běžel z lavičky až na hřiště, takže i poslední ligovou žlutou kartu vyfasoval."
Rekordy chtěli přepisovat hráči
Viktoria měla titul jistý, takže šlo jen o to, aby si korunovaci nepokazila liknavým výkonem v posledním kole proti Příbrami. Anebo snad dokonce prohrou a tudíž blamáží nedůstojnou šampiónů, k níž se po půli schylovalo...
„Ale to si i uvědomovali i hráči, takže jsem o půli musel zvyšovat hlas jen malinko," popíral trenér Miroslav Koubek, že by naposledy v sezóně metal v šatně hromy a potlesky.
„Šlo prostě o typický zápas posledních kol. Uvolněný, divoký, dobrodružný, proměněný v přestřelku," glosoval partii s Příbramí, po níž jeho tým přepisoval klubové ligové rekordy.
Počtem nastřílených branek vyrovnal ten, který vytvořil při zisku prvního titulu, počtem 72 získaných bodů ho dokonce překonal.
„Já s historií soupeřit nechci, ale hráči chtěli zmiňované rekordy překonat, aby se do ní zapsali. A svedli to. Nikdo nemůže zpochybňovat jejich ligový primát, když nastříleli tolik gólů a získali takový počet bodů," poznamenával plzeňský kouč a jen tak mimoděk sděloval, že s klubovým vedením je na pokračování svého angažmá už dohodnut z devětadevadesáti procent.
„Ale oficiálně to musí potvrdit vedení. Já od něho dostal za úkol získat titul a ten úkol jsem splnil," připomínal.
Na korunovaci nedorazil ani předseda, ani šéf ligy
Po čtvrt na osm došlo i na dekorování a předávání poháru. Samo sebou, že za explozí šampaňského a zlatých konfet, pochopitelně s doprovodem chytlavé melodie We are the champions.
První muž českého fotbalu Miroslav Pelta, ba ani šéf ligy Dušan Svoboda z kongresu FIFA ve švýcarském Curychu na předávání mistrovské trofeje a nových, ze skla vyvedených a zlatem potažených medailí nedorazili, takže úkolu se musel zhostit ředitel oddělení profesionálního fotbalu Tomáš Bárta, ale to rozhodně nikomu radost nekazilo.
Ani hráčům s nezbytnými kšiltovkami na hlavách a v tričkách s nápisem „5 trofejí za 5 let", divákům pak tuplem ne. Fotbalová Plzeň si své slávy užívala. Na stadiónu i potom na náměstí, kde oslavy pokračovaly a kam i noví mistři dorazili.
