Lidi mají rádi příběhy jako o Popelce, říká Francouz, jemuž vytryskly i slzy. Pojede na MS?

Byli pyšní. Do Třince dorazili poprvé v sérii, na předchozí zápasy nejezdili a já jim říkal, ať nejezdí, protože z Plzně je to hrozně dlouhá cesta.

Protože jsem mámě po prohře v šestém finále říkal, ať prostě jedou, že nás čeká zápas, na který budeme dlouho vzpomínat. A jsem moc rád, že tu mohli být.

Bylo to neskutečné... Když jsem ale viděl, jak oba kluci (Lukeš s Hüblem) jedou sami na prázdnou bránu, chvilku jsem nevěděl, zda nebylo pískáno. Vypadalo to totiž, jako kdyby Třinec už chvilku nehrál, na led padaly nějaké předměty. Jenže jak se začali kluci radovat, cítil jsem obrovskou euforii taky úlevu. Dokonce mi vytryskly i slzy.

Pocítil jsem to hned, ale sebral jsem poslední zbytky sil a zvedl ho nad hlavu. Byl to skvělý pocit. Kvůli něčemu takovému jsem začal hrát hokej a je úžasné, že se nám to podařilo. Jsem sice odchovanec Plzně, ale prožil jsem tři skvělé roky v Litvínově a myslím, že právě tam jsem hokejové vyspěl.

Hlavně budou hodně náročné, stejně jako sedmý zápas. Celý den od rána nervy, teď cesta zpátky, v Litvínově asi budeme rádi, až vypadneme po dlouhé cestě z autobusu a budeme doma. V pátek se ale do toho pustíme znovu!

Vůbec. Pošetřil jsem ve třetí třetině síly, na góly vůbec nemyslel a ve čtvrtek jsem se na ledě cítil moc dobře.

Myslím, že je to v našich trenérech, protože oni jsou opravdu přísní a kdykoliv viděli závan jakéhokoliv polevení, tvrdě jsme to od nich slyšeli a rozhodně si nebrali servítky. A to nám hrozně moc pomohlo, nenechali nás zpychnout. V Litvínově se třeba dříve stalo, že jsme odehráli dobré zápasy, ale následovala série proher. Tentokrát se nám to vyhnulo po celou sezónu, v play off jsme se pak ohromně semknuli a ještě se zlepšovali každým zápasem.

Může to tak být. Už teď byla obrovsky znát podpora celé republiky, která stála na naší straně. Třinec je velkoklub s obrovským rozpočtem, ale lidé mají rádi Popelky a další podobné příběhy. I v Litvínově se ale změnila spousta věcí, už jen to, že jsme mohli na poslední zápas letět letadlem. To byl obrovský zážitek, v české extralize to nemá obdoby. Musím těm, kdo se o to zasloužili, poděkovat. Někdo se snad doslechl, že Třinec létá na zápasy, a když Litvínov dlouho nebyl takhle blízko titulu, tak se nějak složili a zařídili to. Z Litvínova jsme byli za tři hodiny v Třinci, ta cesta byla úžasná a nesrovnatelná se sedmi hodinami v autobuse, z něhož jsme vylezli rozlámaní.

Nebyli jsme teď spolu v kontaktu, chtěl mě nechat v klidu. Když mi bude volat a chtít, abych jel na mistrovství třeba i jako trojka, bral bych to. Když jsem ale viděl, jak chytal Kuba Kovář přípravu, jak výborně chytal proti Finům Saša Salák a k tomu je navíc ve hře Ondra Pavelec... S ohledem na to si myslím, že tahle trojice je pro mistrovství daná. Já budu i rád, když si po sezóně odpočinu.

Náplast v podobě titulu je taková, že se s tím srovnám.

Bude se to řešit v nejbližších chvílích, pak vyjde určitě nějaké oficiální stanovisko.