Článek
Atény 2004. Dvořák odlétá do Řecka s bolavým kotníkem. Chce závod dokončit, ale hned po stovce místo do dálkařského sektoru zamíří na tribunu. Bolest ho nepustí dál.
Londýn 2012. Šebrleho po závěrečném soustředění začne bolet pata. První disciplínu ještě absolvuje, ale v dálce zvládne jen jeden rozběh a ví, že to dál nepůjde.
Přesto by se jeden drobný rozdíl našel. „Já běžel stovku rychleji," pousměje se Dvořák. V Aténách byl časem 11,53 s skutečně v cíli o setinku dřív. Pro Šebrleho má pochopení. „Bylo to buď, anebo. I když ta verze, že se zranění neumoudří, byla pravděpodobnější," věděl.
Neřešil, že místo 37letého veterána mohl v Londýně závodit mladý talent Adam Sebastian Helcelet, jeho svěřenec. „Dalo se to řešit jen do prvního srpna, kdy byla technická porada. A já dostal zprávu od Romana až o den později. Ale nemyslím, že by to byl úmysl, Romanovi se nedá nic vyčíst," tvrdil Dvořák.
Šebrle ujišťoval, že Helceletovi, který měl splněný B limit, ale horším výkonem, byl připraven místo uvolnit. „Kdyby to šlo, pustil bych ho, to nejsou žádné alibi," říkal. „Pokud jsem byl zdravý, nebyl důvod to někomu jinému nechávat. Dřel jsem minimálně stejně jako Adam, odpíral si spoustu věcí a kvalifikoval jsem se sem. A když jsem zjistil, že to nepůjde, hned jsem z vlastní vůle psal Tomášovi, aby byl Adam připravený, ale už to nešlo," říká.
Dvacetiletý Helcelet si tak na svoji olympijskou premiéru musí počkat. „Londýn už oplakal, smířil se s tím, že tu startovat nebude. Stejně by asi teď nebyl ve stavu, aby tu závodil dobře," dodal Dvořák.
