Článek
Česká tyčkařka Jiřina Svobodová na HMS v Sopotech.
Česká tyčkařka Jiřina Svobodová při svém pokusu na HMS v Sopotech, kde vybojovala stříbrnou medaili.
Tyčkařka Jiřina Svobodová vybojovala na halovém mistrovství světa v atletice stříbro.
Do soutěží jste vstoupila jako úplně poslední z českých atletů. Bylo čekání dlouhé?
Strašně. Já se tak nudila, chtěla jsem závodit… Až jsem pak od soutěže skoro nic nečekala, šla jsem si jen tak nějak zaskákat a dopadlo to dobře. Ještě si to moc neuvědomuju, ale za výkon a medaili jsem fakt strašně šťastná.
Jak vám sedělo, že se skákalo rovnou finále bez kvalifikace?
Pořád jsem nevěděla, jak začít skákat. Jestli si dát nižší základ na pohodu, nebo pošetřit síly a jít nejvyšší základ v životě. Tak nějak jsme to furt kombinovali, moc mě mrzí ty pokusy na 475, první a třetí byly nadějné, mohla to být ještě jiná medaile.
Kubánka Silvaová brala zlato za stejný výkon jako vy…
Teď mě to mrzí, ale taky jsem mohla být čtvrtá, když jsem čekala na skoky soupeřek. Předvedla jsem, na co jsem měla. Poslední závody jsem se trápila, takže jsem ráda, že to takhle dopadlo. Je to fantastické zakončení halové sezóny.
Jaké bylo čekání na poslední pokusy Brazilky Murerové a Američanky Suhrové, které vás mohly připravit o medaili?
Dlouhé, strašně! Ještě proběhlo nějaké vyhlašování, přišlo mi to nekonečný. Je možná blbý to takhle říct, i trochu nesportovní, ale při každém nezdařeném pokusu soupeřek se mi zvětšoval úsměv na tváři. Člověk chce dopadnout co nejlíp, mrzelo by mě, kdybych byla čtvrtá.
Vylekal vás moment, kdy Řekyni Kiriakopulové praskla při skoku tyč?
Já si šla zrovna dát rovinku a ta tyč letěla asi tři centimetry od mé hlavy. Byl to šok, ale i probuzení. Možná mi to pomohlo, že jsem se probrala. Tohle se stává, dějí se horší věci. Nic se jí naštěstí nestalo, byly tam dneska horší pády.
Jak se vám zamlouvala atmosféra v hale?
Přišlo mi, že tu byli jen Češi. Kdykoliv jsem si stoupla na rozběh, slyšela jsem české povzbuzování. Fantastické, strašně jsem si to užívala.
Vážíte si halového světového stříbra víc než titulu mistryně Evropy z Helsinek?
Určitě. Tohle je mistrovství světa, i ten výkon je lepší. V Helsinkách to pokazilo počasí. Tady jsem skočila 470, strašně si toho vážím a doufám, že se budu dál zlepšovat
S loňskou sezónou jste nebyla úplně spokojená, co vás dostalo do lepší pohody?
Bylo období, kdy jsem byla psychicky dole, pak zase nahoře. Já se rozhodla, že sportu budu dávat maximum. Každý máme nějaké nedostatky, které se dají zlepšovat. Zapracovala jsem na nich, psychicky se srovnala a skoro vyrovnaný osobák na mistrovství světa je toho důkazem.
Na čem jste pracovala především?
Na té hlavě. Fyzicky nemám takové rezervy, po té technické stránce je toho víc. Ale opravdu tu psychiku jsem dávala dohromady.
Kdo vám s tím pomáhal?
Strašně moc lidí. Ať už je to Vittore team s fyzioterapeuty nebo rodina. Zjistila jsem, že mám teď kolem sebe strašně moc lidí, kteří mě podporují.
I sportovního psychologa jste využila?
Taky. Nevím, jestli je přímo sportovní, ale je to dobrá vrba.
