Hlavní obsah

Zlatý Sýkora děkoval i Dvořákovi se Šebrlem. Teď se těší na projížďku mustangem

Michal OsobaPrávo

Moc toho po zisku titulu juniorského mistra světa Jiří Sýkora nenaspal. Neslavil, to jen devatenáctiletý desetibojař odepisoval na všechny gratulace. „Stejně tady nemůžu pít, tak jsem si to užil ve skromnosti,“ usmíval se.

Foto: Profimedia.cz

Desetibojař Jiří Sýkora se raduje ze zlata na MS juniorů v Eugene.

Článek
Fotogalerie

Která přání vám obzvlášť utkvěla v paměti?

Překvapilo mě dost lidí, s nimiž jsem měsíce nebyl v kontaktu. A potěšilo mě, že mi i Dvořka a Šéba psali, ať jedu dál, to mě hodně nakoplo a pomohlo zbavit se nervozity.

Zlato jste dostal hned po závodě, jak emotivní pro vás byly chvíle na stupních?

Nikdy jsem to na velké akci nezažil. Trochu dojatý jsem byl, ale nějak jsem to v sobě udržel, naštěstí mi slzy nevytryskly. (směje se) I medaile je moc pěkná, velká a těžká.

Po závodě jste říkal, že to byly dva dny nervů. Kdy jste je měl největší?

Už na dálce, kde blbly výsledky a jednou mi při rozběhu máchli hráběmi před hlavou. To se možná podepsalo i na výšce, kterou jsem pokazil, vůbec byl ten první den nervózní. Druhý den už byl lepší, po disku jsem zase vedl a byl pak nervózní, že první místo musím udržet.

Co se přesně stalo při dálce? Nejdřív vám naměřili 798 centimetrů, pak 735.

Doletěl jsem s nedošlapem někam k 740 a na tabuli naskočilo 798. Nikdo se ani neradoval, protože jsme věděli, že to tak nebylo. Řekl jsem to rozhodčím, ale mezitím shrábli písek, tak jsem nevěděl, co dělat. Pak to nějak dokázali změřit z kamery.

Vy jste tedy rozhodčí upozornil sám? To je skoro na cenu fair play.

Já hlavně pak nechtěl mít problém, že by mi řekli, že nemám žádný výsledek. Potřeboval jsem nějakou jistotu. Ale rozhodčí moc nechápali, co chci, jen mi pořád gratulovali…

Česko získalo dvě zlata během jednoho dne. Sledoval jste závod Anežky Drahotové?

Měli jsme zrovna disk, já měl zajištěno a byl v klidu. Viděl jsem, jak jí chybí 150 metrů do konce a hlásili, kolik potřebuje jít na svěťák. Tak jsem jen sledoval sekundy a pak už věděl, že se jí to podaří. Jsem rád, že se tu Česko zviditelnilo, pohled na medailovou tabulku byl příjemný.

Po závodě se objevily fotky, jak šplháte na stožár. To jste sháněl vlajku na čestné kolo?

Já nějakou hledal a nikdo neměl. Vzpomněl jsem si na Peťana Svobodu, jak vyhrál halové mistrovství Evropy a sundával dres s vlaječkou, aby ji ukázal. Tak mě napadlo, že udělám show a vylezl jsem na stožár. Pravda, trochu se ohýbal. (směje se) Ale samozřejmě jsem ji nesundal a na čestné kolečko dostal malou.

Stal jste se prvním českým mužským mistrem světa mezi juniory. Jak vás to hřeje?

Je to určitě příjemné, ale za dva roky nikoho nebude zajímat, jak jsem byl dobrej. Ještě musím udělat velký kus práce.

Srovnávání se jmény jako Změlík, Dvořák a Šebrle je svazující, nebo motivující?

Dost mě motivuje. Kdybych viděl, že nikdo z Česka nebyl tak dobrej, řekl bych si, že na to asi nemáme dispozice. Ale i trenér říká, že ve střední Evropě máme dobré somatotypy, tak mě žene vpřed, když vidím, že už tu někdo 9000 bodů dokázal získat.

Čím se teď v Eugene odměníte? Nákupem vašich oblíbených treter?

Ty si určitě chci koupit, ale nechám si i ty, s nimiž jsem tu běžel patnáctistovku. Mám je od doby, co jsem s atletikou začínal.

To už vám ale asi noha trochu vyrostla, ne?

Já si vždycky kupoval větší tretry. Sháněl jsem je přes internet a bál se, aby mi nebyly malé, takže ve čtrnácti mi byly největší. (úsměv) A ta odměna? Nejvíc se těším, že si tu pronajmeme mustanga a pojedeme k moři.

Ještě vás čeká mistrovství Evropy dospělých v Curychu. Tam pojedete pro zkušenosti?

Nevím, jak to zvládne tělo, žádné obří výkony nečekám. Opravdu chci posbírat zkušenosti, které mi teď přibývají. Na Madeiřě mi ujely bloky, tady ty zmatky v dálce, tak uvidíme, co přijde tam.

Reklama