Článek
Netajila jste se tím, že chcete své časy stlačit hlouběji pod 55 sekund. Ale že se zlepšíte o sekundu a čtvrt a skočíte na druhé místo letošních tabulek, asi překvapilo i vás.
Hrozně. Chtěla jsem si zlepšit letošní čas, ale tohle jsem vůbec nečekala. Ani jsem neměla pocit, že běžím až takhle rychle, o to příjemnějším překvapením byl pohled na časomíru.
Potřebovala jste takový závod pro svoji psychiku? Ujistit se, že na takové časy máte…
Určitě mi to pomůže. Já věděla podle tréninků, že můžu běhat okolo 54 sekund, jen jsem se potřebovala srovnat se závodním rytmem na překážkách. To se povedlo, ale vím, že to ještě nebylo dokonalé a několik věcí se dá udělat lépe.
Vrátily se vám pocity z roku 2013, kdy jste zůstala celou sezónu neporažená?
Trochu jo. Byla jsem zaskočená, že jsem na osmé překážce nikoho kolem neviděla, jen periferně Adekoyovovu z Bahrajnu, a měla jsem spoustu sil až do konce. Připomnělo mi to můj standardní závod i vítězství z roku 2013 a byla to docela fajn připomínka. (úsměv)
V Paříži jste dvakrát zaběhla český rekord. I to vám před startem dávalo sebedůvěru?
Jasně, psychika je hrozně důležitá. Původně jsem zvažovala, jestli do Paříže poletím, pak jsem si řekla, že se mi tam vždy dařilo, tak si tam pojedu pro letošňák. Měla jsem nastavené, že poběžím dobře a ono to tak i dopadlo.
Teď máte od závodů chvíli pauzu, dodá vám pařížský úspěch energii do tréninku?
Určitě, forma přišla v pravý čas, já budu mít větší chuť do tréninku a bude se mi i snáz usínat. Teď jsem s dětmi v Sušici na své akademii HESU, zároveň trénuju, pak se vydám za skupinou do Harrachova a příští týden do Nymburka. Ještě zvažujeme start na Diamantové lize v Londýně, pak mě čeká Stockholm a pomalu příprava na mistrovství světa.
