Článek
Kdyby 27letý rodák z Klanecu chtěl, letos mohl ovládnout místo pěti klidně osm etap. Našel však v sobě novou vášeň, ukázal jinou stránku své osobnosti. Z vlastní vůle totiž okusil roli domestika a pomáhal svému týmovému kolegovi a kamarádovi Isaacu del Torovi.
Nejprve k etapovému triumfu, v královské 20. etapě pak k udržení třetího místa celkově. „Vrcholem mé Tour de France byla druhá etapa v Barceloně, kdy vyhrál Isaac, to jsem měl největší husí kůži. A pak samozřejmě sobotní etapa, kdy jsme společně projeli cílem na Alpe d'Huez.“ To mluví za vše.
☝️Image of the day! 🤘🤘
— Kingdom of Cycling (@Cycling_Kingdom) July 25, 2026
#TadejPogačar #IsaacdelToro #UAETeam
🇫🇷 Tour de France 2026 • Stage 2️⃣0️⃣
🗓️ Saturday, July 25th
🚩 #LeBourgdOisans
🏁 #AlpedHuez
📏 170.9 k
⛰ 3x 🄷🄲 1x1️⃣ 5.450m e. g.@LeTour #TourdeFrance #TdF #TdF2026 #Wielrennen #Velo #Cycling #France pic.twitter.com/hI28HNdZzV
Pogačar několikrát předvedl, že se chce odvděčit parťákům nejen slovy díků a chvály, ale i činy. Vidět Slovince s Mexičanem dojíždět ruku v ruce a se společným gestem býčích rohů na počest mladého „Torita“ byl krásný pohled. A neutrální fandy musel potěšit víc, než kdyby Pogačar v závěru zase zažehl motory a znovu si jako kanibal smlsl na všech konkurentech.
On nemusí nikomu dokazovat, že je nejlepší. To všichni vědí.
Jasně, někdy bychom si mohli přát trochu dramatičtější průběh Tour de France jako v roce 2020, kdy o celkovém triumfu na úkor krajana Primože Rogliče rozhodl až v závěrečné časovce. Zároveň ale buďme rádi, že žijeme v Pogačarově éře.
Není totiž jen fenomenálním cyklistou, ale i skvělým člověkem, který navzdory úspěchům zůstává skromný a umí projevit respekt k soupeřům.
Letos na něm navíc znovu byla znát daleko větší chuť a láska k cyklistice než před rokem, kdy se na Tour mentálně trápil a spustil i spekulace o tom, jak dlouho bude jeho kariéra trvat. Teď rozdával daleko více úsměvů. „Možná tohle byla Tour, kterou jsem si užil nejvíc. Neměl jsem jediný špatný den,“ pochvaloval si.
A je tak v pohodě, že si na přelomu srpna a září dost možná odškrtne start na španělské Vueltě, kde mu vítězství zatím chybí.
Užívejme si každý den, kdy Pogačara můžeme vidět závodit. Protože on mění tenhle krásný sport. A ačkoliv má i spoustu kritiků, kteří bez důkazů pochybují nad čistotou jeho i celé cyklistiky, jedno je hlavní. Tadej baví miliony lidí po celé planetě.
Vždyť je to jasně nejlepší jezdec současnosti. A už mu stačí málo, aby z něj byl i nejlepší cyklista historie.









