Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Tuze nešťastný krok ve špatnou dobu. Španělský šéf přestává veřejně hodnotit české sudí

Jednou to přijít muselo. A nástup nového šéfa bývá v každé profesi pravidelně ideální doba ke změnám. Komise tuzemských rozhodčích pod vládou španělského šéfa Carlose Close Gómeze přestává pravidelně hodnotit vybrané sporné momenty z odehraného kola fotbalové ligy. Zdůvodňování mnohdy vyvolalo ještě větší emoce než verdikt sudího na hřišti. Je ale vhodné, že se názor komise z veřejného prostoru vytratí?

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Rozhodčí Ondřej Pechanec na Slavii.

Článek

Neměla Slavia po faulu osmnáctiletého Kolíska proti Slovácku hrát přes 70 minut v oslabení? Nezřítil se jeho spoluhráč Ayoasi po změně stran v soupeřově vápně až moc ochotně? A nevyloučil nakonec sudí Pechanec v nastaveném čase dalšího slávistického mládence Konečného až příliš přísně?

Už se stalo zvykem, že v pondělí touhle dobou už veřejnost věděla, zda si hlavní rozhodčí i jejich kolegové u videa počínali správně u propíraných momentů, které zvolili vybraní novináři.

S veřejným hodnocením konkrétních situací započal před pěti lety tehdejší nový šéf rozhodčích Radek Příhoda, který chtěl vrátit cechu s píšťalkami a praporky větší důvěryhodnost po korupčním skandálu kolem černokněžníka Berbra a jeho slouhů. Příhodův nástupce Libor Kovářík měl k veřejnému probírání výtky, ale záleželo mu na otevřenosti a pokračoval v zavedené praxi.

Ta od startu aktuální sezony končí.

Je krajně nešťastné, že nový vládce domácích arbitrů ji ruší v době, kdy se český fotbal od jara vypořádává s další - a nejrozsáhlejší - korupční aférou, do níž se zapletli (nebo byli zapleteni) muži z listiny rozhodčích pro profesionální soutěže.

Gómez argumentuje, že by komise neměla veřejně kritizovat sudí a že je vhodnější pro jejich rozvoj raději výkony rozebírat interně. Prostor na hodnocení ponechává na expertech, ale hned po prvním kole nastávají rozpory. Televizní expert a autor glosáře na Sport.cz Jan Rajnoch vysvětloval, proč slávista Kolísek proti Slovácku nešel předčasně do sprch, zatímco expert pořadu Ťukes na Sport.cz Pavel Karoch s Rajnochovým zdůvodněním nesouhlasil.

Kde je pravda?

Komise rozhodčích dobrovolně vycouvala z veřejného prostoru, kde mohla vzdělávat, ale také mohla kritizované rozhodčí podržet a podpořit. Hodnocení vybraných momentů nebývalo vždy jen negativní. Lze směle pochybovat, že v éteru bude nejsilněji znít názor, který je nejblíž správnému výkladu, ale spíš ten nejhlasitější a nejpopulárnější. V době sociálních sítí se mohou a budou akcentovat názory křiklounů.

Český fotbal přichází o možnost osvěty, která je možná ještě víc žádoucí ve chvíli, když se aplikují pravidlové novoty z nedávného mistrovství světa i volnější metr, který dává fotbalu větší spád.

Je fajn, že Gómez s kolegy hodlá v úterky alespoň zveřejňovat záznam komunikace hlavních arbitrů s videorozhodčími při momentech, při nichž byl v pohotovosti VAR. Po podobném kroku volala Slavia loni po podzimním derby se Spartou, když rozhodčí nechali po ošklivém faulu dohrát sparťana Vydru. Kovařík a spol. zveřejnili na jaře v závěru nadstavby diskuzi rozhodčího Berky s videoasistenty po kontroverzním duelu Dukly s Teplicemi.

A vybavujete si, že se nějak uhladil dojem, že sudí Duklu na Stínadlech nezařízli?

Jistě, je nevděčné pískat. Nevděčnější je být šéfem rozhodčích. A nejnevděčnější je ještě veřejně komentovat. Bývalý šéf Kovařík by vám nejspíš barvitě osvětlil, co může způsobit neobratně formulované hodnocení. Navíc komise mnohdy probírala hraniční momenty, v nichž se doopravdy může rozhodčí přiklonit na obě strany. Verdiktem se nikdy všem nezavděčíte.

I to Gómez zjevně hodlal odmazat. Je mezinárodní kapacitou pro práci a používání VARu. Interními rozbory se český fotbal přibližuje evropskému trendu a soutěžím pod hlavičkou UEFA, která také veřejně nehodnotí arbitry.

Teď je otázka, zda je to dobře ve specifickém českém prostředí s opakovanými korupčními průšvihy, z nichž ten poslední je víc než aktuální.

Situace dostává s trochou nadsázky nádech jako diskuze o zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. V řadě vyspělých evropských států takový mechanismus nefunguje, ale také v nich nemají nepříjemnou zkušenost s komunismem a cenzurou.