Článek
Zdeněk Štybar po těžkém pádu v závěru čtvrté etapy Eneco Tour.
Zdeněk Štybar zveřejnil prostřednictvím svého účtu na twitteru fotografii, jak vypadal bezprostředně po nehodě a s několikadenním odstupem.
Co pro vás triumf v anketě znamená?
Moc si ocenění vážím. Myslím, že čeští cyklisté jsou stále lepší. Když se ohlédnu za letošním rokem, tak perfektní sezónu měl Leo König, parádně jezdil Petr Vakoč. I další sbírali vynikající výsledky. Skvělých kluků je hodně.
Koho byste na pomyslný trůn dosadil vy?
Kdybych hlasoval, zvolil bych Leopolda Königa. Zajel sice jediný závod, ale ten nejdůležitější. Tak to v cyklistice chodí. Mohl při Tour de France spadnout v první či druhé etapě, jezdil by padesátý a možná v některé etapě končil mezi třemi nejlepšími. Ale to není jako dojet v deseti nejlepších celkově, což se mu podařilo. Udělal perfektní sezónu a podepsal skvělou smlouvu do Sky, což je maximum, co mohl dosáhnout.
A pokud se ohlédnete za svojí vlastní sezónou, jaká byla? Uspokojila vás?
Byla zvláštní. Začala perfektně při cyklokrosu. Ale to jaro bylo... Měl jsem výbornou formu, ale nikdy se to neukázalo na výsledkové listině. Neprodal jsem, co bylo v nohách. A když jsem se začal štelovat na druhou polovinu sezóny, tak se vše vyvíjelo dobře. Myslím, že jsem měl životní formu. Nebo jsem rozhodně byl hodně blízko životní formě. Ale pád na Eneco Tour všechno překazil.
Cítil jste, že výkonnost představuje absolutní strop?
Myslím, že ano. Po klasice Paříž-Roubaix jsem měl velkou pauzu, dlouho jsem nezávodil a měl jsem čas trénovat, což mi hodně prospělo. Ale když člověk spadne, tak vlastně ani neví, v jakém bodě s formou byl. Nicméně jsem vyhrál etapu na Eneco, rovněž další etapy mi měly sedět. Ale dopadlo to, jak dopadlo.
Skončil jste zle potlučený v nemocnici, přišel o několik zubů, dlouho konzumoval prakticky jen tekutou stravu. A když jste se vrátil, přišel pád během cyklokrosu a poraněné vazy v rameni. Máte po týdnech plných bolesti větší chuť do tréninku?
Chuť je vždy. Ale je komplikací, když je člověk ve formě a zase přijde měsíční přestávka. Naštěstí jsem vyhrál v říjnu alespoň jeden závod na silnici, což mi hodně pomohlo psychicky do zimy a dodalo motivaci. Byť sezóna nebyla výborná, vyhrál jsem přeci jen alespoň dva závody. Příprava se pak polyká lépe.
Už jste v plné přípravě na novou sezónu?
Zatím ne. Malinko mě pořád trápí rameno. Ještě jsem navíc trávil nějaký čas u zubaře, kde mě pár dalších návštěv čeká. Každopádně od čtvrtka budu týden na Mallorce, následně pak osmého letím do Španělska na čtrnáctidenní týmové soustředění, kde se definitivně dořeší i můj závodní program pro příští rok. Zatím mám jen určitou představu, ale není to definitivní.
Zkomplikovalo zranění vazů v rameni přípravu s výhledem účasti na cyklokrosovém mistrovství světa v Táboře první únorový den příštího roku?
Docela dost, protože první tréninky co jsem jel, jsem už po hodině dojížděl se skrčenou rukou a řídítka držel jen jednou. Ale přijde mi, že se situace lepší. První závod bych měl jet za tři týdny, tak uvidím, v jakém budu stavu. Počkám na týmové soustředění a rozhodnu se týden předem. Ale určitě bych chtěl jet, protože pokud nepojede cyklokrosové turné během Vánoc, bude to s Táborem složité.
Jste s výhledem startu v Táboře pod tlakem české funkcionářské generality?
Určitě by byli rádi, kdybych startoval. Ale tlak si vytvářím především sám, protože bych rád doma jel a pokusil se o obhajobu. Nicméně zatím je vše ve hvězdách, je to strašně daleko.
