Článek
Český kanoista Martin Fuksa na letišti Václava Havla po příletu z mistrovství Evropy v portugalském Montemor-O-Velho.
Český kanoista Martin Fuksa.
Český kanoista Martin Fuksa se svými dvěma zlatými medailemi.
Vypadáte po příletu čerstvě, žádná oslava senzačního úspěchu neproběhla?
Kdepak, já ještě neslavím a trénuju. Vždyť mě čekají mistrovství světa a Evropy do 23 let a seniorský světový šampionát v Duisburgu. Třeba ta oslava pak bude ještě větší. (úsměv)
Vždycky jste býval takhle svědomitý?
Když jsem byl mladší, tak jsem na školu i trénink trochu kašlal. Až pak jsem si uvědomil, že to dělám jen pro sebe, a když dřu, jsou z toho úspěchy. Proto takhle makám.
Dřív jste tedy tréninky flákal?
Neflákal, ale neměl jsem takovou morálku. Když jsem se vykašlal na nějaký trénink nebo šel za školu, řekl jsem si, že to je jedno. Ale už jsem vyzrál a vím, že to nejde.
Zmoudřel jste sám, nebo vám promluvili do duše i otec s dědou, kteří vás trénují?
Ne, sám. Samozřejmě, oni to do mě tlačili už od puberty, že jsem hloupej a dělám to špatně. Já měl svoji hlavu, ale teď si postupem času uvědomuju, že fakt měli pravdu.
Po posledních úspěších se srovnání s Martinem Doktorem nevyhnete. Je příjemné?
Slýchám to často a poslouchá se příjemně. Chtěl bych ho napodobit a co nejvíc se mu přiblížit. Ale největší úspěchy měl v době, kdy jsem hrál hokej a tolik kanoistiku nesledoval.
Jak se táta s dědou, oba bývalí kanoisté, smiřovali s tím, že jste byl hokejista?
Táta byl absolutně v pohodě, u dědy to bylo horší. Ten mě do kanoistiky tlačil pořád a teď jsem mu vděčný, že mě tam dotlačil.
Kdy tedy vyhrála kanoistika nad hokejem?
Někdy v prváku. Když táta vyhrál mistrovství světa 2006 v Szegedu, tak mě to chytlo.
Jak mají mezi sebou táta s dědou rozdělené trenérské role?
Říkají, že děda je teoretik a táta praktik. (úsměv) Ale trénují mě oba podle toho, jak mají čas.
Máte doma vůbec jiné téma než kanoistiku?
To rozhodně. Časté téma je samozřejmě i škola… Ale když mám výsledky, tak jsou naši v pohodě. Kdybych výsledky neměl a ještě kašlal na školu, bylo by to horší. (úsměv)
Už loni jste byl kousek od nominace do Londýna, byl jste hodně zklamaný?
Ze začátku jsem byl dost smutný, že jsem se s nejlepšími nemohl porovnat. Chybělo mi jedno místo… Ale pak jsem si řekl, že to tak třeba mělo být a začal jsem makat dál.
Vyplatilo se. Kdyby vám někdo před mistrovství Evropy řekl, že získáte dvě zlaté…
Tak rozhodně nevěřím. Chtěl jsem nějakou medaili, ale že za sebou nechám olympijské vítěze Brendla z Německa a Vajdu z Maďarska… Byl to super zážitek stát na tom nejvyšším stupínku a dvakrát za sebou slyšet hymnu.
