Článek
Po boku Femke Bolové či Lieke Klaverové chystá návrat na dráhu, kam ji v letošní letní sezoně nepustilo zranění. „Už jsem tady byla na jaře na soustředění, takže to tu znám. Pořád jsem z toho procesu nadšená, líbí se mi trénink ve skupině i plán přípravy,“ pochvaluje si v rozhovoru pro Sport.cz z Papendalu.
Bylo jednodušší zapadnout do skupiny i tím, že už jste se s ní alespoň na soustředěních připravovala letos do svého zranění?
Určitě byla výhoda, že to tu pro mě není nové a vím, kde co je. V úplně novém prostředí by začátky byly složitější.
Bydlíte v místním sportovním centru, nebo jste si v Arnhemu našla bydlení?
Zatím je to pro mě jako delší soustředění, jsem na ubytovně. Uvidíme, jak se to vyvine dál, ale zase tolik času tu trávit nebudu, jak jezdíme na soustředění a během sezony už budu víc po závodech.
Takže žádné velké stěhování?
To ne, vlastně jsem si vzala jen oblečení, které potřebuju, a tretry.
Máte bydlení sama pro sebe, nebo jste s parťačkou?
Mám svůj pokoj, ale na soustředění budeme po dvojicích, já asi s australskou sprinterkou Torrie Lewisovou, která je moje dobrá parťačka.
Po rodině a Táboru se vám zatím nestýská?
To víte, že po rodině se mi bude vždycky stýskat, jim po mně taky. Ale jsme hodně mezinárodní rodina, takže mě i rodiče podporují v téhle nové cestě a zvládneme to.
Papendal je trochu mimo ostatní civilizaci, trávíte veškerý čas tam, nebo už jste stihla obhlédnout i okolí, kam zajít na jídlo, na kávu…?
Ve městě jsem byla, ono by ani nebylo na psychiku dobré být pořád na jednom místě, určitě je tady kam zajít.
Kde trénujete? Chodíte i do haly v nedalekém Apeldoornu, kde jste letos získala s kolegyněmi štafetový bronz na halovém mistrovství Evropy?
Tam jsme zatím nebyli, přece jen je to asi čtyřicet minut cesty. Máme halu tady v Papendalu, kde je krásné centrum. Posilovna, krytá i venkovní dráha, schody, kopečky, všechno pohromadě, což je super.
České čtvrtkařky Lurdes Gloria Manuel, Nikoleta Jíchová, Lada Vondrová, Tereza Petržilková a jejich radost z bronzu na halovém ME v Apeldoornu.
A velkým benefitem je jistě i přímá komunikace s trenérem Meuwlym, který vám zatím posílal tréninkové plány.
Určitě, je vždycky lepší se s trenérem vidět než řešit vše po telefonu. Na to jsem se právě těšila, jak tady budu běhat s ostatními, ne sama.
Kolik se vás na tréninku potká, když se sejdou všichni členové skupiny?
Je nás kolem třiceti až čtyřiceti, ale tolik se nás reálně v jeden čas nesejde. Jsme rozděleni do skupin po pěti až osmi, takže se může zdát, že při tolika lidech to musí být chaos, ale všechno má svůj smysl. Ty skupiny jsou rozdělené podle typů tréninků, s někým absolvuju silové, s někým rychlostní tréninky.
Centrum v Papendalu je zaměřené také na propojení vědy a vrcholového sportu, je to znát?
Prochází se tu spoustou testů, z nichž získávají data a pak je můžou porovnávat v průběhu roku, jak se posouváme. To pro mě určitě je novinka, tak detailní testy jsem nezažila.
Viděl jsem fotografie z tréninku Femke Bolové s maskou na obličeji, i to jste zkusila?
To byl laktátový test, také ta maska byla pro mě premiéra. Jeden mám za sebou, pak už mě bude čekat jen jednou, ale docela se s ní běhat dalo, ta maska není zase tak těžká.
Nakolik ještě musíte v tréninku zohledňovat sval, který jste měla v létě natržený?
Samozřejmě si na něj dávám pozor, ale naštěstí je všechno v pořádku. Zatím se věnujeme objemu, takže trénuju vše, ale myslím, že to bude dobré i poté, co půjdeme víc do rychlosti.
Zvládla jste sledovat v září mistrovství světa v Tokiu, nebo jste radši televizi nezapínala, aby vás nemrzelo, že na šampionátu být nemůžete?
Sledovala jsem ho, ale se slzičkama v očích. Určitě jsem fandila, nejvíc mě samozřejmě zaujala čtvrtka, která byla letos šílená. Ale je skvělé, že ta laťka výkonnosti se posouvá a holky se zlepšují, což zase motivuje ostatní, aby se posouvaly. Tak už se těším, až zase začnu závodit a snad se budu také zlepšovat.
Na šampionátu se blýskla i vaše tréninková kolegyně Femke Bolová obhajobou zlata na čtvrtce překážek, pak ohlásila přestup na osmistovku. Překvapila i vás?
Trochu ano, ale to se mi na ní líbí, že je otevřená novým věcem. Navíc je vidět, že má skvělou vytrvalost, takže by mohla běhat rychle. Sama jsem zvědavá, jak to bude vypadat, tolik jsem osmistovku teď nesledovala, takže se v ní úplně neorientuju, ale teď ji určitě sledovat budu.
Co vás čeká nyní? V sobotu dorazíte na vyhlášení Atleta roku, pak už cesta na soustředění do Afriky?
Na vyhlášení přijedu, těším se, až se zase potkám s ostatními. Jak jsem v létě nezávodila, přišla jsem o kontakt se sportovci a to mi chybělo, jak jsem celkem společenská. Pak se ještě na týden se vracíme sem a odletíme do Jihoafrické republiky. Bude to ve stejném termínu, kdy tam létá i řada českých atletů, tak bude fajn se potkávat i tam.
Halovou sezonu jste nemívala v oblibě, ale letos jste běhala výborně i pod střechou, nejrychleji v Toruni, kde se příští rok koná halové mistrovství světa. Láká vás hala?
Na pár závodech bych se ráda představila, ale víc sázím na letní sezonu, i proto, že jsem o ni letos přišla.
Jak by tedy vaše halová sezona mohla vypadat?
Chtěla bych se představit na Czech Indoor Gala v Ostravě, takový je plán, i když to ještě není potvrzené. Na halové mistrovství světa bych také ráda, ale bude záležet, jak mi to bude běhat, po delší pauze teď nemám moc představu. Hlavní úkol bude zůstat zdravá.
Jak jste se rozhodla po maturitě ohledně vysokoškolského studia?
Už jsem nastoupila na Panevropskou univerzitu, na obor marketing a komunikace. Jak jsem v Táboře chodila na Obchodní akademii, tak ty předměty hezky navazují. A myslím, že vysoká škola se mi v životě může hodit. Umožnili mi individuální plán, jinak by to bylo těžké. Jsem typ člověka, který lépe pochytí věci, když je slyší na hodině přímo, než když se učí online, ale jinak to nejde.
