Duplantis jako z jiné planety, má další metu! Slavil polibkem, jásal se soupeři

Tokio (od našeho zpravodaje) - Před čtyřmi lety mělo historické maximum hodnotu „jen“ 618 cm, Duplantis byl teprve na začátku svého rekordního tažení. Centimetr po centimetru posouvá historické maximum blíž k nebi, na Národním stadionu napsal už čtrnáctou kapitolu své rekordní knihy.

Kolem 60 000 diváků už nemělo co jiného sledovat. V tyčkařském sektoru probíhala tradiční one man show Monda, jak je 25letý skokan přezdívaný od svého dětství v americkém Lafayette. Jak si na zahradním sektoru zkoušel skákat od čtyř let, je už známý příběh.

Na vrcholných soutěžích už rozjíždí třetí rundu, do Tokia jel jako majitel dvou olympijských a dvou světových titulů. A nekompromisně šel za třetím zlatem z MS. Už svou úvodní výšku 555 cm překonal s takovou rezervou, že to stadionem jen zahučelo. A na první pokus zapisoval kolečka i na dalších pěti výškách.

Ne snad, že by v Tokiu neměl soupeře. Řek Emmanouil Karalis překonal šest metrů, jenže pod tlakem bezchybného Duplantise si pak pokusy posouval až na 620 cm, ale už neuspěl.

Soutěž tak pro něj skončila, ale v sektoru si našel novou roli: podporovatele Duplantise. Byl to další důkaz nesmírně přátelské atmosféry, jaká mezi tyčkaři panuje. Když Švéd odpočíval mezi pokusy, Karalis držel v horkém večeru v ruce větráček namířený na něj, aby ho osvěžoval.

Když se pak už jistý vítěz chystal na rekordní skok, utvořili Karalis, bronzový Australan Kurtis Marschall i čtvrtý Američan Sam Kendricks bouřlivý fanclub přímo u sektoru.

DJ na stadionu našel v playlistu hity skupiny ABBA, snad aby se Duplantis cítil jako doma ve Švédsku. První rekordní pokus nebyl úspěšný. Druhý už byl hodně blízko! Ale laťka na stojanech nevydržela. Zbýval poslední skok, stadion zcela ztichl.

Duplantis opět vystoupal do výšin, zase zavadil o laťku, ale tentokrát nespadla! A zatímco po předchozích pokusech Švéd s emocemi šetřil a na doskočišti maximálně předvedl pózu znuděného pistolníka, teď z něj vylétly krátce před jedenáctou večer místního času všechny emoce ven.

Objal soupeře, kteří měli nefalšovanou radost spolu s ním, rychle mířil k hrazení směrem ke svému otci a zároveň trenérovi Gregovi. Pak vylezl na mantinel a jako rocková hvězda pózoval fotografům. Na prstenci kolem stadionu zatím blikal nápis World Record, tedy slova, která Duplantis tak důvěrně zná.

Ještě jednou tribuny zaburácely, když se Duplantis prodral ke své snoubence Desiré Inglanderové a dlouze se políbili. Obklopeni několika desítkami fanoušků ve žlutých švédských trikotech.

„Já nemám slov. Tohle je lepší, než jsem si kdy dokázal představit,“ soukal ze sebe do mikrofonu přímo na ploše a směřoval své díky k publiku.

„Strašně se mi v Tokiu líbilo poslední dva týdny a říkal jsem si, že bez světového rekordu ho nemůžu opustit. Věděl jsem, že na 630 mám, šlo jen o to mít ideální rozběh. Všechno je o rychlosti. Od odrazu až po dopad jsem věděl, že tenhle skok bude úspěšný,“ líčil Duplantis.

„Mondo je z jiné planety. Dělá úžasné věci, o nichž si lidé mysleli, že jsou nemožné,“ smekal před ním bronzový Marschall.