Článek
Jasně, je teprve konec října. V lize je odehrána teprve třetina duelů, šancí smazat šestibodový náskok Slavie tak bude ještě dost.
Vyřazení z poháru, navíc od nemocemi zdecimovaného Baníku, ale sakra bolí. Brian Priske může svoje hráče tisíckrát obhajovat, že odehráli dobrý zápas, jenom zkrátka měli smůlu v zakončení. Jenže pak je otázka, kde se smůla mění v (ne)kvalitu.
Je to už poněkolikáté v sezoně, co to vypadá, že Sparta nahodila řetěz a začne si odškrtávat jednu výhru za druhou. Pak ale přijde tvrdá rána, tak jako po dvou ligových výhrách v derby nebo po pěti vítězstvích v řadě od Lilleströmu.
Vyřazení z poháru je obří komplikací. Letenským hrozí, že by po doublu z roku 2024 mohli být už třetí rok bez trofeje. Jak jsem uvedl již výše, sezona je ještě dlouhá, nicméně při nekonzistentních výkonech je právě pohár tou nejsnadněji získatelnou trofejí.
Důvodů, proč Sparta na horskou dráhu nasedá opakovaně, jako dítě v zábavním parku je několik. Jako hlavní však vidím nekvalitu širšího kádru.
Rozdíl mezi hráči základní jedenáctky a lavičkou je až zarážející. Středeční podprůměrné výkony Juráska, Irvinga, Enemeho či Suchomela to opět potvrdily.
Jestli Sparta nechce v létě opět koukat na křepčícího rivala, musí si jasně stanovit prioritu mezi Evropou a ligou. A právě v lize začít být konzistentní. Doufat v co nejdřívější návrat Adama Karabce či Johna Mercada a v zimě kvalitně posílit.
Především na pozicích pravého beka, šestky, křídel a hrotového útočníka. Narozdíl od minulých přestupáků je ale potřeba přivést hráče, kteří skutečně pomůžou, ne jenom záplaty.
Pokud se však rudí opět rozjedou na dovolenou bez fanfár, budou muset začít padat hlavy. Ať už ta Priskeho, nebo jeho nadřízených.
