Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – Sedmadvacetiletý fotbalista na stadion dorazil poprvé už ve čtvrtek.
„Vzpomněl si na mě lékař atletů (Michael Lujc), že tu tahle akce je, a přes našeho známého fyzioterapeuta Ivana Janského nás kontaktoval. Tak jsem toho využil, když mám volný čas,“ líčil Krejčí, který se v pátečním zápase druhé nejvyšší anglické soutěže mezi Wolverhamptonem a Blackburnem (2:2) v zápasové nominaci neobjevil.
Na atletiku znovu dorazil v sobotu večer, kdy byly v akci dvě velké české naděje. „Jsem rád, že to můžu vidět na vlastní oči, zatím jsem atletiku jen doma s rodiči sledoval v televizi. A je to super zážitek,“ pochvaloval si.
K atletice má Krejčí, jenž fotbalově vyrůstal v Brně, podle svých slov blízko odmala. Jakou disciplínu by si sám vybral? „Asi hod oštěpem nebo diskem,“ pousmál se. Co třeba skok do výšky? Jako kvalitní hlavičkář má dobrý výskok.
„To jo, ale když jsme reprezentovali školu, tak tu techniku jsem moc nepochytil. Nahoru za balonem jo, ale přes laťku to byl problém,“ culil se.
Jako divák obdivuje tyčkaře. „Ve čtvrtek jsem je měl docela blízko, to bylo fajn. A samozřejmě se mi líbí sprinty, ty jsou rychlé, zajímavé,“ oceňoval.
V sobotu se ale chystal nejpozorněji sledovat oštěp a čtvrtku, českým nadějím věřil. „Já mám velký respekt před všemi sportovci, kteří naši zemi reprezentují na této úrovni, protože vím, kolik práce, času a odhodlání to bere. Smekám před nimi a budu jim držet palce,“ rozloučil se a vyrazil na své místo na tribuně.
