Článek
Jak jste prožíval čekání, jestli vás nepřehodí ještě dva soupeři?
To bylo špatný… Věděl jsem, že tam je dost lidí, kteří by mě mohli zaříznout. Naštěstí v první skupině naházeli tužku, to byla trochu výhoda. Asi jim to taky nesedlo nebo byli opatrní jako já. Po třetím pokusu jsem šel hned za trenérem, byl jsem na sebe naštvaný a říkal si, že s mým štěstím to nevyjde. Naštěstí vyšlo.
V čem byl problém? V rozhazování vám koule létala daleko.
Tam byla lehkost, že je mi všechno jedno. V závodě jsem začal přemýšlet, nedokončoval rotaci, vysadil zadek a to je, jako by mě někdo vypnul. Tak jsem kouli jen zamával a neletěla.
Atmosféra byla na náměstí Breitscheidplatz skvělá, užil jste si jí aspoň trochu?
Já ji vůbec vnímal. Já vnímal jen, jak jsem blbej a hážu špatně, to bylo všechno. Snažil jsem se pořád soustředit, abych se aspoň s jedním pokusem potkal. Zkoušel jsem si různé otočky, ale kolem vás pořád pochodují ostatní, pořadatelé mi zakázali jít za hrazení… To mi vadilo, že jsme neměli prostor. Na rozcvičováku nebyla rovinka, rozcvičovali jsme se v hrbolatém parku, to bylo špatné. Jak jsem se sem těšil, tak se to organizačně moc nepovedlo.
A před třetí sérií se soutěž přerušila a na pódiu dával rozhovor domácí Storl…
Kdybych byl vztahovačný, řekl bych, že to bylo kvůli mně, abych nehodil. Naštěstí nejsem vztahovačný. (úsměv) Je to hnus. Ač mám Němce rád jako publikum i organizátory, tak tohle by se nemělo dělat. Každý se soustředí a najednou závod zase pozdrželi. To se mi vůbec nelíbilo.
