Článek
Kapitánka vítězného českého týmu z tenisového Poháru Billie Jean Kingové dnes novinářům řekla, že bezprostředně po závodě společně s dalšími účastníky chodili po městě jako „zombíci“. Trať dlouhá 42,195 kilometru ze Staten Islandu přes Brooklyn, Queens, Bronx a Manhattan do Central Parku jí připadala hodně náročná.
„Posledních deset kilometrů je v podstatě do kopce. Člověku, který tam stojí, to nepřijde, ale pro ty, co běží, to je fakt krpál. Cíl se k tobě fakt neblíží, ten se spíš oddaluje. Takže jsem si to protrpěla,“ uvedla Strýcová.
Atmosféra ji ale nadchla. „Neuvěřitelný pocit běžet po tom prvním mostě, kdy to začíná, vidět ty vrtulníky, kamery a lidi, jak brečí a užívají si to. To je prostě, proč to asi tak dělám,“ zasnila se.
V tenise nikdy nebyla tak vyčerpaná jako po maratonu. „Celé tělo vás bolí, zimnici máte. Ta vyčerpanost je tak extrémní, že takhle unavená jsem nikdy nebyla,“ vykládala. Jiní maratonci na tom nebývají lépe. „První půlden po závodě je náročný. Jak skončíš závod, tak někdo jde třeba do metra a všude ty schody. Jak zombíci jsme tam chodili, těch 60 tisíc lidí. Bylo to fakt strašně srandovní,“ smála se Strýcová.
S odstupem času bolest přejde a Strýcová už má další plány. „Londýn bych chtěla. Takže musím nějak ještě vymyslet, jak se tam dostat. Na seznamu je všech těch šest majorů. Mám za sebou dva, takže ještě čtyři mě čekají,“ řekla.
Jednou by chtěla zaběhnout maraton pod tři hodiny. „Vím, že momentálně na to absolutně nemám. Ale chtěla bych to a myslím si, že v budoucnu, kdybych se tomu nějakým způsobem věnovala, tak bych to asi zaběhla. Berlín se prý běhá rychle, tak ten bych musela běžet,“ přemítala.
Běhání se stalo jejím velkým koníčkem. „I když jsem hrála tenis, tak jsem měla ráda tvrdé, těžké a bolavé tréninky. Asi to ke svému životu potřebuju, protože mně to pak dodává takový pocit, že jsem něco za sebou pro sebe nechala. A v tom maratonu je to obzvlášť takhle, protože se pak cítíte unavení, bolaví. Teď vím, že jsem tam ze sebe nechala úplně všechno. A to je ten pocit, který mě naplňuje. To je asi těžké pochopit, ale mám to tak,“ svěřila se.
