Článek
Splnila jste limit na halové mistrovství světa, představovala jste si návrat k závodění nějak takto?
Úplně ne. Moc jsem se těšila znovu závodit a samozřejmě jsem chtěla běžet rychle. Ale pro mě je to vlastně začátek sezóny, takže i kdybych běžela o něco pomaleji, tak bych si prostě řekla, že je to první závod po tak dlouhé době, co jsem nezávodila, takže by se nic nedělo. Ale jsem moc ráda, že jsem sezonu začala takovým časem.
Jak se zrodil tak skvělý čas?
S trenérem jsme věnovali přípravě hodně energie, hodně jsme pracovali na detailech. Byla jsem v některých věcech i více poctivá a jsem ráda, že se to ukázalo takhle. Byl to zajímavý závod, jako vlastně každý halový. Ten seběh byl za mě trochu divoký, trochu mě překvapila situace, kdy jsem se propadla na třetí místo, ale v závěru se mi podařilo zatáhnout, za což jsem ráda.
Měla jste v závěru více sil než třetí Slovenka Emma Zapletalová?
Celkově mi ten běh přišel docela dost chladný, nebo jak bych ho popsala. Samozřejmě to je čtvrtka, takže ten závěr byl těžký, ale běželo se mi dobře.
Jak se vám zamlouvá ten nový systém, kdy vítěz vzejde ze dvou finálových rozběhů?
Na těch mítincích mi to tolik nevadí, ale na světové úrovni nevím, líbí se mi běžet normální finále se všemi holkami. Přijde mi, že ta čtvrtka je nevyzpytatelná, někdo může spadnout, stát se nějaká kolize a ten druhý běh z toho bude profitovat. Nemyslím si, že je to úplně férové.
Navíc atletky, které poběží jako první, budou muset čekat, že?
Právě, myslím si, že nějaké čekání na časy a počítání do finále nepatří. Ale to není na mně.
Celou loňskou letní sezonu jste musela kvůli zranění vynechat, bylo náročné tak dlouho nezávodit?
Zprvu jsem si myslela, že to je na pár týdnů, že se to zahojí a budu moct pokračovat. Pak jsme si ale s trenérem říkali, že lepší bude to úplně vynechat a nechat to úplně zahojit. Na jednu stranu jsem ráda, ale taky mě to mrzelo, protože jsem se těšila na skvělé závody. Ale zase jsem si měla čas dodělat věci, které jsem normálně nestíhala. Třeba jsem si mohla dodělat střední školu, například. Odmaturovala jsem na obchodní akademii v Táboře.
Kdy jste zase začala naplno trénovat?
Měsíc po Tokiu. Všichni měli volno a já jsem oficiálně začala s plnou přípravou. Takže někdy od října jsme začali.
Loni jste říkala, že raději závodíte venku než v hale. Pořád to platí?
Po minulé halové sezóně, která se vydařila až nad očekávání, už to tak úplně není. Ale pořád raději teda závodím venku, protože tam prostě jsem ve vlastní dráze a můžu si tam běžet v podstatě, co chci. Kdežto v té hale musíme seběhávat. Je to hodně o tom si na to zvyknout a naučit se s tím pracovat, což teď s trenérem hodně děláme. Takže uvidíme.
Narodila jste se v Ostravě, vnímáte mítinky tady jako domácí?
Já to tak beru, mám moc ráda tu atmosféru tady a vždycky se mi v Ostravě zatím závodilo dobře. Je to prostě moje záležitost, bych řekla, jako fakt to tady mám ráda. Především pak ten venkovní stadion.
Samotnou rodnou Ostravu znáte jak dobře?
Moc jsem zatím neměla úplně čas ji poznat. Navíc ani moc nepobývám v Česku, ale někdy tady snad přijedu i jen tak.
