Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – S výjimkou halového mistrovství světa v čínském Nan-ťingu končí v rozbězích osmistovky, což se nezměnilo ani na mistrovství Evropy v Birminghamu. Do cíle svého rozběhu doklusal poslední a rezignovaný v čase 1:48,85.
Přitom se závod dlouho odvíjel podle vašich představ. V závěru prvního kola jste se posunul na postupové pozice…
Vyvíjelo se to až nad plán. Po 600 metrech jsem se cítil strašně dobře, ale pak začali zrychlovat i ostatní a úplně mi vypnuly nohy. Jen jsem se koukal, jak mě všichni předbíhají. Ale ještě jsem si říkal, že jsem třetí, čtvrtý, pátý, pořád se dá projít. Ale pak mě předběhl i Malťan s osobákem přes 1:46, což mě definitivně přibilo k zemi. To jsem si říkal, že nechápu, jak se může stát, protože nikdy jsem se před závodem necítil tak dobře jako teď, běžel jsem úplně zadarmo. A poslední dvoustovka byla úplné peklo.
Už jste někdy podobný zlom v závodě zažil?
Na olympiádě při opravě, ale tam to bylo i tím, že den předtím jsem měl těžký závod, po kterém jsem několikrát zvracel. Tady netuším, co k tomu mohlo vést, nic mě nenapadá.
I když běháte velmi kvalitní časy, na velkých akcích se vám nyní nedaří postupovat. Byl jste i kvůli tomu nervóznější?
To si nemyslím, nastavený do závodu jsem byl dobře. Ani nemyslím, že bych v něm udělal něco špatně, spíš mi prostě došlo a neměl jsem na to. To můžete být v hlavě silný, jak chcete, když vám to neběží. Neřekl bych, že to je nějaký mentální blok, to bych se neocitl v čele, běžel bych z posledního místa a bál se něco udělat. Chtěl jsem běžet odvážně a také jsem běžel, to mi asi nikdo nemůže vyčítat. Ale poslední dvoustovka to celé položila.
V halové sezoně jste po zranění prakticky nezávodil, mohlo se teď manko projevit?
Těžko říct, ale řekl bych, že to s tím nemá nic společného. Někdy to může být i výhoda, když si tělo odpočine.
Jste zástupcem silné nastupující generace, která získávala úspěchy na mládežnických akcích. Jak je náročný přechod do dospělé špičky?
Pořád je to stejná osmistovka. Nemáme vyšší překážky nebo těžší náčiní jako některé jiné disciplíny. Jen tu jsou kvalitnější závodníci. Ale nemyslím, že by to byl pro mě problém, běhal jsem s dospělými třeba na Zlaté tretře už jako dorostenec, tak to pak nebyl žádný skok. Ale dneska jsem na to neměl.
