Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Dvaatřicetiletá Železná hodila 53,43 m, přes sedm metrů za svým osobním rekordem, který by ale pro postup do finále musela vylepšit. „Totální průšvih všech průšvihů,“ okomentovala to pak na sociálních sítích s použitím jadrnějších výrazů. „Nezbývá než se z toho oklepat a do přípravy na další sezonu dát ještě víc,“ doplnila.
Sičaková pak předvedla ještě slabší výkon 51,90 m. Svůj nejhorší v sezoně, nejkratší ze všech 36 oštěpařek.
„Skončilo to nejhůř, jak mohlo. Nedokážu říct, proč, fyzicky jsem asi v nejlepší formě. To, co jsem předvedla, je neomluvitelné,“ kála se 22letá oštěpařka, která letos vybojovala stříbro na evropském šampionátu do 23 let. „To byl jeden cíl, druhý byl postoupit v Tokiu do finále. Jenže k tomu bylo daleko,“ věděla.
Od novinářů se pak dozvěděla, že mezi dvanáctku nejlepších nepostoupila ani její tréninková kolegyně ze skupiny Davida Sekeráka Haruka Kitagučiová. Domácí hvězda šampionátu, na jejíž podobiznu narazíte v Tokiu na každé stanici metra, skončila čtrnáctá a výpadek oplakala.
„Jsem moc šťastná za podporu diváků, to bude krásná vzpomínka, ale neházela jsem dobře. Je mi to moc líto, měla jsem těžkou sezonu se zdravotními problémy,“ smutnila obhájkyně zlata a olympijská vítězka, která se po zranění ze Zlaté tretry už nedostala do formy.
„Viděla jsem její první dva pokusy. To, že nepostoupila Haruka, mě mrzí snad ještě víc, než že jsem vypadla já,“ přiznala Sičaková, která ke své tréninkové kolegyni a kamarádce vzhlíží.
Dobře tak viděla, jakému tlaku Kitagučiová jako tvář šampionátu čelí. „Byl obrovský, až mi ji bylo líto. Když jsme se tu byly podívat na kvalifikaci kluků, nemohly jsme se prakticky hýbat. Pořád ji zastavovali, chtěli se fotit. Vůbec jí to nezávidím. Asi ji nepustila hlava, protože tréninkově na tom byla velice dobře,“ viděla Sičaková.
Ta během šampionátu bydlela v hotelu poblíž Japonského olympijského centra, které obývá domácí výprava včetně Sekeráka s Kitagučiovou.
„Kdybych byla s českým týmem, jezdila bych hodinu k nim, hodinu zpátky. A já nejsem zvyklá trénovat bez trenéra. Už tak pro mě bylo složité, když jsem se dva dny před závodem stěhovala k českému týmu. Doufám, že trenér příští rok v české výpravě bude,“ věří Sičaková.
Při evropském šampionátu v Birminghamu v následující sezoně by s tím ostatně neměl být problém.
