Článek
Lilleström (od našeho zpravodaje) - Je snad tedy na čase vyhlašovat, že Plzeň se rozjede ve stylu velkolepé mašiny, rozdrtí všechny zbývající (papírově těžší) soky v Evropské lize, v lize smaže ztrátu a ještě pořádně prožene i vedoucí Slavii?
Ne a ne.
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být osobně přítomen na všech dosavadních evropských vystoupeních pod Radoslavem Kováčem. Ať už na velkolepém obratu s CZ Bělehrad (5:1 po prodloužení), kdy Viktorii do Evropské ligy dostal fenomén nového koštěte (snad mi trenér odpustí, jde jen o příměr), které dobře mete, a euforie v podobě dobře se vyvíjejícího zápasu.
Nebo na následném výbuchu s Unionem Saint-Gilloise (0:3), který měl to unikum, že ať už byste vybrali kterýkoliv aspekt fotbalu, Plzeň v něm byla o parník horší než její vyzyvatel.
Co lze zatím z (nejen) vývoje evropského putování vyčíst?
Viktoria už konečně tuší, kam kráčí. Respektive že vůbec někam kráčí.
V Lilleströmu realizační tým trefil taktiku a hráči ji perfektně absorbovali. V první půli si domácí nahrávali na obranné polovině a Viktoria opakovaně v pravý čas spouštěla presink, čímž norský mančaft totálně udusila.
Nebýt čarujícího gólmana Pontuse Dahlberga, už o pauze by měla hotovo. Hodnota xG 1,55 přijde člověku, co utkání viděl, ještě značně podstřelená.
Ve druhé půli, hlavně jejím úvodu se Plzeň nechala zbytečně přikovat k vápnu. „Nevstoupili jsme do ní ideálně, neudrželi míč a přestali sbírat druhé balony,“ uvědomoval si trenér Radoslav Kováč.
Jenže díky tomu se mohl ukázat další part plzeňského progresu. Daleko, ale daleko pevnější defenziva. Pamatujete na pět obdržených banánů v Teplicích, ještě pod Martinem Hyským při divoké remíze 5:5? Na již zmíněný průšvih s Unionem SG, kde bylo skóre 0:3 ještě milosrdné? Nebo, ať ještě zůstaneme u Kováčových duelů, na tři inkasované branky doma od Sigmy Olomouc při prohře 2:3?
Ve všech zmíněných případech se plzeňská defenziva, hodně slušně řečeno, hledala. V Lilleströmu nepustila domácí do jediné vyložené gólovky, i přes minimální držení míče. Vyvarovala se minel, nad kterými Kováč tolikrát marně lomil rukama.
Čímž se dostáváme k dalšímu bodu toho, co v Plzni začalo dávat smysl až časem. Totiž k posilám.
Kováčovi na konci přestupního období přivedlo vedení tři borce - Tobiáše Pališčáka, Adama Gabriela a Denise Vavra.
První tvoří spolu se Sampsonem Dwehem a Filipem Prebslem velmi solidní stoperskou trojici a v devatenácti letech naznačuje obří potenciál, byť dozadu mu to občas ještě úplně neštymuje.
Gabriel je pak pro Kováče, který tuze rád hraje na tři obránce, naprosto ideálním wingbekem. A při troše klidu v zakončení mohl proti Lilleströmu klidně třikrát skórovat. Fyzicky nadupaný, vždy ve správném prostoru, běhavý…
I Vavro vypadá od průšvihu proti Unionu čím dál lépe, evidentně přes reprepauzu dohnal fyzické manko. Do tříobráncového systému může být stoperem jako víno, i při krátkém působení na place v Lilleströmu vypadal zajímavě a defenzivě pomohl.
Plzeň si od startu sezony, ať už pod Hyským či Kováčem, několikrát namazala schody pod vlastníma nohama a pak se na nich ošklivě vyflákala.
Teď se zdá, že se konečně našla.
Nebo teprve začíná nacházet?
Uvidíme v neděli proti Spartě.
