To se nevidí! Mistr světa chtěl závodit, ale v sektoru hopsalo soupeřovo dítě

Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Souznění Itala s Katařanem se datuje od olympijských her v Tokiu, kdy se domluvili, že rozeskakovat o vítězství se nechtějí a radši se oba o zlato podělí. Zvlášť pro Tamberiho to byl hodně emotivní moment, když si i do sektoru bral sádru připomínající mu náročný návrat po těžkém zranění kotníku.

Katařan ale sbíral zlaté medaile i na světových šampionátech, vloni v Eugene oslavil hattrick, to Tamberimu triumf na mistrovství světa dlouho unikal. Až do úterního budapešťského večera.

Ital se ztěžka prokousával z kvalifikace, ustál i moment, kdy se v ní zachraňoval na poslední pokus. Ale do bitvy o medaile nastoupil vyhlášený showman jako vyměněný „Mám to tak vždycky,“ uklidňoval sám sebe.

Oholil si jen pravou polovinu tváře, přesně jak je jeho poznávacím znamením. Jeho podobiznu s takto upravenou tváří měli na tričkách také desítky jeho pořádně hlučných fanoušků hned za sektorem.

Po zaváhání při úvodním pokusu 225 cm už byl Tamberi bezchybný včetně výšky letošního nejlepšího výkonu 236 cm. Tu už Barším nezdolal a skončil bronzový.

Tamberi měl jiného soupeře, Američana JuVaughna Harrisona, jenž na vrcholné úrovni kombinuje dálku a výšku. Ten měl ale horší zápis a když potřetí neskočil 238 cm, bylo jasné, že 31letý Ital je výškařským králem. Ale pak se začaly dít věci…

Tamberi nejprve s emocemi šetřil, bylo by nesportovní se radovat z neúspěchu soupeře. Běžel pozdravit rivala, ale fanoušci už bouřlivě slavili. Skandovali přezdívku nového šampiona „Gimbo, Gimbo“ a rozverný Tamberi k nim brzy běžel slavit s nimi a obejmout svoji maminku a manželku.

Sám měl na 238 cm ještě jeden pokus, ale málokdo počítal, že by ve vítězné euforii chtěl dál skákat. Tamberi si ale nechal zvednout laťku na výšku svého osobního rekordu 240 cm. Začal mu běžet čas, upravoval si rozběhové značky, jenže výškařské doskočiště už bylo zaplněné.

Zvesela si na něm poskakoval Baršímův dvouletý syn Josef, jehož jeho tatínek vzal na plochu. Tamberi tak svému kamarádovi vysvětlil, že by rád ještě skákal a rozverný klučina musel z „duchny“ odejít.

Tamberi nakonec svůj poslední pokus stejně jen proběhl a zamířil pokračovat v oslavách. Rozjížděl mexické vlny, se stýplaři se vykoupal ve vodním příkopu přelezl na tribunu, kde mezi svými fanoušky řídil oslavy.

Do půl těla, jen se zlatem na krku. Naplno si užíval večer, na který nikdy nezapomene.

„Chtěl jsem psát historii tím, že získám zlaté medaile na všech velkých soutěžích. Za rok se těším na mistrovství Evropy u nás v Římě a zkusím v Paříži vyhrát druhé olympijské zlato, což žádný výškař zatím nedokázal. Ale teď potřebuju slavit. Po roce sebeobětování a diet si to zasloužím," dodal se širokým úsměvem.