Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – Stačil mu jediný pokus dlouhý 80,92 m. Sice neznamenal přehození kvalifikačního limitu, ale obhájci zlata dával dostatečnou jistotu postupu mezi finálovou dvanáctku a pak už mohl šetřit energii i koleno, které ho letos trápilo.
Byl jste si jistý, že s takovým výkonem ve finále nemůžete chybět?
Když jsem hodil necelých 81 metrů a po první sérii jsem byl ve své skupině první, už jsem nechtěl ztrácet síly a potenciálně si přivodit zranění. Říkal jsem si, že to nechám, protože šance na postup je velká a naše skupina byla průměrově slabší. Tak jsem fandil klukům, chtěl jsem, aby i Martin (Konečný) hodil daleko.
Jaký tedy byl váš postupový pokus?
Žádný zázrak, ale naštěstí jsem ho, jak říkáme, dohodil a letěl až k té žluté čáře označující limit. Samozřejmě je to velká akce, trochu větší nervy jsou, ale vyšlo to víceméně podle scénáře, který jsem měl v hlavě, tak jsem moc rád, že na to ještě mám.
Svoji skupinu jste vyhrál, v první hodili dál čtyři oštěpaři. Bylo to dané i podmínkami?
Slyšel jsem od lidí, kteří byli na stadionu celou dobu, že se vítr otočil pro nás negativně, takže to výkony asi ovlivnilo, protože v první skupině padaly osobní rekordy. Mužské finále bude jediná oštěpařská soutěž, která se tu bude házet z druhé strany. Ale zažil jsem tu i velké výkony při Diamantových ligách, tak se máme na co těšit.
Vy jste nezávodil téměř dva měsíce, šetřil jste koleno. Ulevilo se vám, že jste kvalifikaci zvládl svým druhým nejlepším výkonem sezony?
Na závěrečném soustředění jsem tušil, že jsem na tom dobře. Teď jde jen o to, do jaké míry se mnou bude tělo spolupracovat. Už za ty roky tuším, co by při závodě mohlo pomoct k nějakým metrům, což jsem se snažil následovat. Zatím to vypadá dobře, ale nechci nic zakřiknout. Teď jdu okamžitě celý do ledu a uvidíme, jak se zítra a pozítří probudím.
To bude prudké ochlazení po podmínkách na stadionu, které vy ale milujete. Dokonce jste se i oblékal do tepláků a trika s dlouhým rukávem.
To je fantastické, asi mě někdo nahoře vyslyšel. Já potřebuji cítit, že vevnitř vřu a žiju. Kdybych se nepotil nebo to byl takový ten studený pot, tak je to konečná, to můžu odejít rovnou. (úsměv)
Předloni v Římě jste házel finále hned druhý den, teď asi i s ohledem na váš stav vítáte den volna před bojem o medaile.
To je taky skvělé, někdo přemýšlel. Tím to bude úplně jiné, každý se může probudit v úplně jiném stavu, o to zajímavější finále bude.
Stihl jste po očku sledovat soupeře? Nejdál hodil váš kamarád i dlouholetý rival Julian Weber 84,02 metru…
Také má spoustu zdravotních problémů, jak jsme se bavili, i u něho bude záležet, jak se před finále probudí. Každopádně je to velký závodník, hodil daleko a je největším adeptem na zlato.
Jaké jsou vaše ambice?
Prvním cílem je si v prvních třech hodech zajistit osmičku a pak ideálně trefit nějaký krásný hod, jako se mi povedlo v Japonsku (v Tokiu hodil 85,24 m). To by bylo fantastické, ale nechci mít zase velké oči.
Doléhá na vás, že české výpravě se zatím v Birminghamu až na výjimky nedaří a spolu s Lurdes Glorií Manuel jste poslední velké medailové naděje?
Snažím se to absolutně nevnímat. Já jsem moc rád, že to je mé páté evropské finále, mám pět světových, tři olympijská. Miluju, co dělám, a ještě minimálně dva roky to chci dělat.
