Článek
Napadlo by vás po výšce, že se budete v Kladně radovat z vítězství a osobního maxima?
To fakt ne. Ale jsem ráda, že umím závodit, i když těch 168 byl strašný výkon. Hodně dlouho se mi nestalo, že bych pravidelně skákala tak málo, je třeba na tom zapracovat a ne to dohánět druhý den.
Výška vás zradila i vloni na mistrovství Evropy či letos v Götzisu. Čím to?
Dlouho jsem skákala s nějakým zdravotním omezením, abych si nic neudělala. A tím jsem si zafixovala moc pokusů, které byly opatrné, a nešla jsem do toho naplno dynamicky, což se projevuje. Jak jdu do odrazu pořád opatrně, nemůžu skočit vysoko.
Budete si počítat, kolik bodů byste měla, kdybyste ve výšce skočila třeba 182 centimetrů jako vloni?
Dívala jsem se, že kdybych skočila třeba 178, tak by to stačilo na český rekord... Ale o tom je víceboj, je umění disciplíny poskládat v pravý čas, kdy to člověk potřebuje.
Poprvé v kariéře jste porazila v přímém souboji Elišku Klučinovou. Těší vás její skalp?
Těšila jsem se dlouho, až ji porazím. V mládežnických kategoriích jsem to tolik nebrala, věděla jsem, že je starší a že budu mít vrchol před sebou. Jenže s přibývajícími léty si člověk říká, že se rozdíl vymaže. Tak jsem ráda, že se mi to teď poprvé povedlo.
Vloni jste měla povedený vstup do sezóny, na olympiádě v Riu už jste na tom tak dobře nebyla. I proto jste s trenérkou Martinou Blažkovou letos měnily přípravu?
Je to tak, vloni jsem na tom byla dobře ze začátku, ale pak už to na mě bylo dlouhé. Normální závodník to zvládne, ale tím, že jsem měla vlastně čtyři roky pauzu od vícebojů, bylo to pro mě něco nového.
