Šokující nominace na Euro v Brně. Dala jsem výpověď v práci, přiznává reprezentantka

„Pracovala jsem jako metodička pro Českou obec sokolskou, ale říkala jsem si, že radši budu vzpomínat na to, že jsem si zahrála ještě jedno Euro doma, než na to, že jsem o měsíc dýl pracovala v Sokolu,“ vypráví Hanušová, která si za národní tým zahrála třeba i na olympiádě v Londýně v roce 2012 nebo na mistrovství Evropy v roce 2011, kde Češky skončily čtvrté.

Vůbec jsem to nečekala, reprezentační kariéru jsem pověsila na hřebík a měla jiné plány. Když mi volala trenérka s nabídkou, tak jsem na ni nejprve vypálila, že se nevrátím. Potom mi ale říkala, jak by vypadala příprava, a že probíhá hlavně v Česku s tím, že ani není tak dlouhá, což je na druhou stranu pro mě trošku blbé, protože mám na to naučit se systém hry dva tři týdny. Řešila jsem hlavně, abych byla zdravotně v pořádku, co se týče kolena. Pak jsem si ale řekla, že jsem natolik zkušená hráčka, že bych to měla zvládnout, a je fakt, že na toto budu jednou vzpomínat.

Budu pokračovat v basketbalu, přidám další sezonu v Brandýsu. V uplynulé sezoně jsem skloubila basket s prací pro Sokol. Nevěděla jsem, jestli budu pokračovat v kariéře, tak už jsem si hledala práci. Teď to bude o basketbalu, ale řeším i jiné věci.

Dodělávám si trenérskou licenci B, chci se potom věnovat trénování. Taky jsem začala vypomáhat kamarádce, která má agenturu pomáhající sportovcům se získáním stipendia na univerzitách v Americe. Chtěla bych se tomu věnovat.

Kdyby mě nebavil, a kdybych necítila, že jsem prospěšná týmu, nehrála bych. Mám už věk na to, abych skončila.

Nechci říct, že jsem byla nervózní, ale jsem si vědoma zodpovědnosti, přece jen jde o reprezentaci, takže do všeho musíte jít na sto procent. Snažím se taky hrát důrazněji a dělat i takové věci, které mi nejsou úplně přirozené. Netlačím se i kvůli svému zdravotnímu stavu tolik do útočných doskoků a určitě tady neodehraju třicet pětatřicet minut za zápas.

Ano, v přípravném zápase mě začala tuhnout záda a o poločasové pauze vytuhla úplně. V úterý to bylo horší, ale dnes (ve středu) je to o dost lepší. Doufám, že už budu připravená na čtvrteční zápas s Lotyšskem.

Skoro se to ani nedá srovnávat. Na mezinárodní úrovni je basket mnohem rychlejší a silnější, soupeři nepříjemnější a o něčem jiném je i obrana. O to důležitější je pak komunikace.

Generační skok je znát. Nechci říct, že spíš si rozumím s vedením týmu, protože s holkama se znám několik let, takže je to v pohodě.

Asi bych měla být takový žolík. Uvidíme, jak bude třeba. Podle mě jsme tým, kde může hrát každý, protože trenérka požaduje rychlý basketbal, kde je potřeba rychle střídat. Může si zahrát deset dvanáct lidí. Ale neberu to tak, že mám místo na Eurobasketu automaticky. Je tu čtrnáct patnáct holek, takže si to musíme zasloužit.

Ne, pořád je to ještě daleko. Máme před sebou ještě čtyři přípravné zápasy.

Pro nás bude určitě klíčová Černá Hora, vždy to byl nepříjemný soupeř, mají to v mentalitě. A taky Portugalsko vnímám jako silného protivníka. Uvidíme, jak se nám povedou tyto první dva zápasy a s čím půjdeme do posledního utkání s Belgií.

Pamatuju si mistrovství světa z roku 2010, kdy byly tribuny v Brně narvané, tak doufám, že to bude podobné.