Žít s příjmením Hamzová občas není snadné, přiznává reprezentační basketbalistka

Biatlon zavrhla takřka okamžitě. Vytáhla až na 182 centimetrů, svou výšku se tedy rozhodla zúročit jiným způsobem. „Vždyť bych mezi nimi na lyžích vypadala jako obryně,“ směje se třiadvacetiletá Hamzová.

Rozhodla se tedy vykročit v maminčiných šlépějích a basketbal si brzy zamilovala. Ostatně k němu měl (a dodnes má) blízký vztah i tatínek Jiří, který klub brněnských Žabin v devadesátých letech založil a dlouhé sezony jej řídil z pozice manažera.

„Jsem rodilá žabiňačka, tenhle tým je pro mě srdeční záležitostí,“ vykládá Hamzová. „Ale žít se svým příjmením občas nebylo úplně jednoduché, abych pravdu řekla. Když jsem začínala hrát, hodně lidí mě srovnávalo s mamkou. Navíc Hamzová není až tak obvyklé jméno. Měla jsem ale krásné dětství a nemůžu si na nic stěžovat,“ doplňuje.

Má tři mladší sourozence. Jiří je fotbalistou, z brněnské Zbrojovky před pár měsíci přestoupil do Slovácka a na jaře sbíral první minuty v nejvyšší soutěži. Marie hraje basketbal rovněž za Žabiny, sestrám ale chvíli trvalo, než si na sebe v jednom týmu zvykly. „Dříve jsme spolu tolik času nikdy netrávily,“ přiznává Eliška, jež si v posledním ročníku vyzkoušela i prestižní Euroligu.

Nejmladší Josef je jediný, který nemá na cestu profesionálního sportovce našlápnuto. „Je úplně jiný typ než my tři. Spíš našim pomáhá okolo baráku, nikdy nebyl nastavený na to, že by potřeboval vrcholově sportovat. U nás všech ostatních viděl, co to obnáší,“ líčí nejstarší ze sourozenecké čtveřice.

Ani ona se ale necítila pod tlakem, že by si coby Hamzová musela v dospělém životě nutně vydělávat sportem. „Dá vám ale řád, dobré základy. Každý z nás si každopádně vybral sám, co chce dělat. Rodiče nás nenutili,“ vysvětluje.

Byť je stále spíše na startu kariéry, vypracovala se v oporu klubu i reprezentace, kterou od 18. června čeká mistrovství Evropy, jehož skupinovou fázi odehraje v Brně. Ačkoliv Hamzová ještě s jistotou neví, jestli se vtěsná do konečné nominace, k šampionátu už směřuje svou veškerou přípravu. „Doufám, že jsem na tom dobře. Ale mám za sebou zdravotní problémy, to byly takové chvíle nejistoty,“ připouští.

Vzhledem k vysokému výdeji energie a nízké hmotnosti se potýkala s oslabenou imunitou. „Člověk si nikdy neodpočinul, bylo to náročné. Tělo si na tom vybralo svou daň,“ říká. Po EuroBasketu si ale přece jen chvíli oddechne, bakalářský titul už před nedávnem dokončila a k pedagogickým studiím se vrátí opět až na podzim.

Rovněž by ještě letos opět ráda se Žabinami potrápila pražský USK, euroligového šampiona a vládce domácí soutěže. „Na zápasy s ním se vždycky těšíme nejvíc. Každý tým by se rád vyrovnal vítězkám Euroligy,“ přemítá v Ženském podání.

Nicméně do nové sezony touží vstoupit s reprezentačním úspěchem na kontě. Ten by zaručil postup ze základní skupiny evropského šampionátu, v níž se Češky střetnou s Belgií, Černou Horou a Portugalskem. „Zásadní pro nás bude první zápas proti Černohorkám. Portugalsko je poprvé na mistrovství Evropy, očekávám od něj živelný basketbal, těžko odhadnutelný. A Belgie je obhájcem titulu, nicméně rády bychom ukázaly, že s ní dokážeme hrát vyrovnaně,“ přeje si Hamzová.