Čelisti V. ‒ Uvolněná čelist zlepšuje výkony

Uvolněná, mnohdy až maličko usmívající se čelist může mít velmi pozitivní výsledek nejen pro vaše památeční cílové fotografie, ale dokonce i pro váš výkon samotný. Prokázalo to několik sofistikovaných studií.

Na své čelisti jste asi při svých mimořádných běžeckých výkonech ještě nejspíš nemysleli. Člověk má co dělat, aby udržel myšlenky na správný běžecký styl, potřebnou rychlost na kilometr, případně na zapamatování si cesty, aby později trefil domů. Poznatek, že úroveň svalového napětí kolem našich čelistí může mít dosti zásadní vliv na naše výkony, by nás ale mohl přesvědčit o nutnosti změny.

Obličejové svaly mají totiž přímou linku na náš nervový systém a nevědomé mozkové procesy. A stejně tak jako může mít stav naší mysli přímý vliv na napětí obličejového svalstva, potažmo semknutí našich čelistí, tak celý proces může postupovat i reverzní cestou: uvolnění čelistí může mít uvolňující vliv na naši mysl.

Představte si, že na svých běžeckých toulkách světem potkáte medvěda. Krevní řečiště vám zaplaví stresové hormony adrenalin a kortizol, svaly okolo čelistí se zatnou, zuby zaskřípou a vše je ve zlomcích vteřiny připraveno na rychlou reakci tváří v tvář nebezpečí ‒ útěk. Problém je v tom, že jsme od přírody vybaveni tak, že záchrannou reakci „udrží" naše tělo po dobu pouhých několika vteřin. Delší působení stresových hormonů vede k předčasné únavě a vyčerpání. Forsáž běží na doraz a zásobníky paliva jsou brzy na nule. Jak s tím pracovat?

Abychom zabránili zvýšené produkci stresových hormonů, musíme aktivně pracovat na běhu s uvolněným obličejem. Povolené čelisti vysílají do mozku jednoznačný signál: Všechno je v poho & cajk! Ten na oplátku zaručí hospodárnější využívání energetických zdrojů a vy tak doběhnete dále, případně stejnou vzdálenost s vyšší intenzitou.