Hlavní obsah

Doktoři ho odsoudili. On se vzdal civilizace, aby pomohl jiným

18. 9. 2017 8:35

Amatérský sportovec měl před deseti lety vážnou dopravní nehodu, při které došlo k poranění páteře. Dle některých lékařů měl na svůj nejoblíbenější sport – maratónský běh klidně zapomenout. To on ale nedokázal. Už necelý rok po nehodě se vrátil na start závodu ve švýcarských Alpách a další běžecké šílenosti, které na něj měly teprve čekat, se rozhodl věnovat pomoci těm, kteří měli trochu méně štěstí, vozíčkářům. Teď se rozhodl křižovat republiku bez vymožeností civilizace.

Foto: archiv projektu

Kujan sám prodělal těžkou dopravní nehodu. Po zotavení se snaží pomoci těm, kteří takové štěstí neměli.Foto: archiv projektu

Článek

Název projektu To dáááš lze vlastně chápat hned dvěma různými směry. To dáš jako přátelské sportovní povzbuzení dodávající kuráž a sebedůvěru na posledních kilometrech obtížného závodu. Na druhé straně může To dáš ale také přesvědčovat dobročinné dárce k uskutečnění zamýšlené pomoci vozíčkářům. Právě těm se totiž redaktor portálu Sport.cz rozhodl věnovat svou krev, pot i slzy proceděné v rámci letošního běhu od pramene Vltavy k prameni Labe.

Cesta napříč republikou ze Šumavy do Krkonoš měla původně trvat sedm dní. Necelých 342 kilometrů ale nakonec René Kujan zvládl za šest. Z počátečního plánu běžet každý den zhruba 50 kilometrů sedm dní za sebou sešlo právě šestý den. „Letos jsem chtěl zase zkusit něco jiného. Nejen běžet, ale také vyzkoušet, co ještě v dnešní době dokáže lidské tělo, je-li odkázáno jen na přírodní zdroje," vysvětluje trochu záhadně sám Kujan.

Ten svůj letošní projekt totiž okořenil tím, že se rozhodl na trať vyrazit pouze s tím, co bude mít na sobě – včetně malého batohu pod sedm kilogramů hmotnosti. Do něj se pokusil vecpat nejen svou kompletní ložnici, ale také kuchyň a obývák. Noci trávil uprostřed lesů ve spacáku pod celtou a jedl to, co našel. Z potravin s sebou vzal jen trochu sušeného hovězího masa. Vodu doplňoval jen z přírodních zdrojů, řek, potoků, rybníků a podobně. Naposledy si pořádně lokl z pramene šumavského toku.

V průměru skutečně běhal přes 50 kilometrů denně, nicméně už dva dni před plánovaným cílem začal uvažovat o dřívějším ukončení akce. „Na začátku mi vývar ze sušeného masa, kukuřice a později i nasbíraných hub opravdu chutnal," nechal se slyšet běžec, „ale už pátý den na mě začala doléhat jednotvárnost stravy a já začal tušit, že se potřebuju co nejdříve pořádně najíst." Šestý den tak začal snídaní v podobě slaného vývaru doplněný později o dvě jablka a tři rajčata jako oběd a večeře. „Věděl jsem, že už to chci doběhnout, a vsadil na to všechny karty. Zbavil jsem se výbavy na spaní a vaření, abych odlehčil batoh a mohl rychleji postupovat vpřed. Spočítal jsem si, že by to mohlo jít," vysvětluje vytrvalec, kterému ten den navíc celý propršel.

Po páté hodině odpoledne celý promoklý a promrzlý dopíjí v Jilemnici poslední zbytky vody ze svých zásob a vydává se na posledních 21 kilometrů k prameni Labe. Toho na pokraji sil dosahuje krátce před desátou hodinou večerní. „Oslava proběhla okamžitě na místě. Měla podobu konzumace dvou housek se salámem a sýrem, samozřejmě hojně zapíjených pramenitým Labem," směje se Kujan. Sbírka pro vozíčkáře z České asociace paraplegiků, jimž běžec svůj výkon věnoval, bude probíhat ještě týden.

Podporujete podobné sportovní projekty zaměřené na charitu?
Ano.
67,9 %
Ne.
22,1 %
Zatím to zvažuji.
10 %
Celkem hlasovalo 262 čtenářů.

Reklama

Související témata:
Pramen
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     

Nejnovější články