Článek
Polák Ryszard Kataczynski celý život choval prasata. Ke skleničce ostřejšího, jak to tak na vsi bývá, nebylo nikdy moc daleko. Dostal se daleko za onu ostrou hranu, kdy se z potěšení stává zuřivé tornádo ničící v životě alkoholika absolutně všechno. Zdálo se, že nebylo cesty ven. Lékaři byli krátcí. A tak si sedlák naordinoval svou vlastní terapii – extrémní. Každý den uběhnout přes 42 kilometrů, každý den uběhnout jeden maratón. Po celý rok, 366 dní za sebou.
Prasata, na pole a jako zákusek maratón
Každý den ráno se postaral o svá zvířata a vyrazil na šest okruhů kolem své vesnice. Za každého počasí, za každé teploty. Za silného větru i bouře, za mrazu i v největších pařácích, v době, kdy měl horečku, i v době, kdy měl nesnesitelné bolesti. Všechno přetrpěl. Ze svého vysněného cíle udělal zábavu a inspiraci pro všechny. Za lidové startovné si mohl kdokoli zaběhnout maratón s ním. Dostal k tomu startovní číslo, tričko a v cíli i medaili.
Za všechno můžou Japonci!
Kataczynski k tomu říká: „Kdysi jsem četl nějakou knihu, kde japonský profesor tvrdil, že je možné běžet každý den maratón, pokud má člověk rozumné tempo kolem pěti hodin." On tenkrát Japoncům uvěřil. A jeho příběh dokládá, že se pravděpodobně nemýlili. Ještě před projektem 366 dokázal polský hospodář uběhnout sedm zhruba 120kilometrových ultramaratónů za sebou, každý den jeden. Jedenáctkrát se popral také s tratí neblaze proslulého Spartathlonu (246 km mezi Athénami a Spartou).
Lék na všechno
„Zásada číslo jedna: Všechno je v hlavě. Člověk si musí umět říct. Jasně, že to bude bolet, ale kdo říkal, že v životě půjde všechno lehce?" směje se zasloužilý běžec. Říká, že se mu zatím podařilo všechno rozběhat. Po prvních 40 maratónech ho bolelo koleno. Rozběhal to. Jindy ho sklátila chřipka. „Přeci se nebudu hned kácet do lůžka. To se dá vyběhat! Pak si dám trochu medu a ráno jsem jak znovuzrozený," prozrazuje svůj jednoduchý recept na všechno.
