Hlavní obsah

Jako dítě zažila výcvik se zbraní v ruce, teď sportem živí rodinu

22. 11. 2015 9:09

Procházela letištní halou a na sobě měla zbrusu nové sportovní oblečení. Zázrak. Před osmnácti měsíci byla jednou z mnoha mladých dívek v Nepálu, která přežívala ve vesnici. Žádné jistoty, málo jídla. A navíc. Jako dítě byla Mira Rai maoistickou vojačkou, dnes vyhrává jedny z nejtěžších mezinárodních běžeckých závodů v horách, které mají padesát i sto kilometrů. Tohle může být její cesta k lepšímu světu. Cesta, která je vzdálena chudobě, násilí.

Foto: Facebook: Mira Rai

Mira Rai si prošla těžkým odbodím, dnes je šťastná v horách, běhá, sportuje. Foto: Facebook: Mira Rai

Článek

O této běžkyni jsme před pár měsíci psali, ale server theguardian.com přišel s novými informacemi, prožitky, které tato atletka v životě zažila. Ultra běžkyně má před sebou velkou výzvu, dalo by se říci osudovou. Zvládne ji? Nebojuje jen za sebe, ale je i inspirací ženám v Nepálu, kde vládne hluboký konzervatismus. „Došlo k určitému pokroku, chci, aby ženy a dívky měly v odlehlých vesnicích příležitost jako já. Musíme změnit postoje, ale nebude to snadné," citoval theguardian.com Rai.

Život této běžkyně se prolíná v zemi, kde jsou složité podmínky, navíc Nepál je jednou z nejchudších zemí světa. Oslabený rozvoj, přírodní katastrofy, ničivé zemětřesení, které v dubnu připravilo o život 9000 lidí. V květnu přišlo další.

Její rodiče byli dělníci na východě země, vzdělání mladé dívky nebylo ideální. Už v deseti letech pracovala jako nosička, která za pár rupií vynášela do kopců těžké pytle rýže. Byla to doba války a zdrcující chudoby. V roce 1995 maoistické guerilly zahájily povstání proti vládním bezpečnostním silám. Hořký konflikt se dotkl i desítek tisíc dětí.

Byla připravena bojovat a zemřít v boji

Rai byla hodně mladá, když přišli do jejich vesnice maoističtí náboráři. "Nechala jsem se inspirovat jejich poselstvím učinit lepší budoucnost, zejména pro ženy, bylo to příliš velké dobrodružství," přiznala. Nakonec strávila dva roky v lesním táboře, kde prošla výcvikem se zbraní v ruce a ideologickou instruktáží. Byla připravena bojovat a zemřít v boji.

Nestalo se tak. Sport se ji líbil nejvíce, konkrétně bojová umění, které vedl instruktor v táboře partyzánů. Když přišel konec tohoto období, šla konečně domů. „Začala jsem studovat a běhat, sama jsem běhala každý den," vzpomíná.

Závod v ohromující krajině Himalájí

V loňském roce ji přátelé v Káthmándú přesvědčili, aby zkusila závod na padesát kilometrů v horách. Závod v ohromující krajině Himalájí. Nikdy neběžela takovou vzdálenost, navíc byla jedinou ženou na startu. S pomocí přítele, který ji koupil nudle a džus ke konci závodu, dokončila. „Neměla jsem tušení, neměla jsem na jídlo, pití. Ale věděla jsem, že to mohu udělat, musela jsem to udělat."

Letos byla už lépe připravena, účastnila se více závodů v Nepálu, v Hongkongu. Poznala i Itálii, Španělsko, Nový Zéland, Francii. Vyhrála i 1000 eur, což je téměř dvojnásobek průměrného ročního příjmu na osobu v její zemi.

Její příjmy umožnily mladším sourozencům chodit do školy, pomáhá i rodičům. „Oni mě vždycky podporovali, tolik jim dlužím." Dočkala se i prvního sponzora, ale její primární motivací nejsou peníze. Ona chce pomoci ženám doma svým běháním. „Já běh prostě miluji."

Reklama

Související témata:
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •