Článek
Z Afghánistánu se vrátila pouze pětice veteránů, která přežila čtyřnásobnou amputaci. Přežít je ale v tomto případě pouze polovina vyhrané bitvy. Ta druhá na Travise Millse čeká ve formě náročné rehabilitace a cvičení. Lékaři odhadovali, že by jej mohli z ošetřování propustit po třech letech. To je ale příliš dlouho. Doma čeká žena a malá dcerka. Mills pracuje na svém zotavení přes 40 hodin týdně. Po čtyřech hodinách ergoterapie následují čtyři hodiny cvičení.
Jakmile je Mills schopen stát na protézách, vydává se ven na malou 25metrovou trať. Čtyři měsíce po výbuchu, ještě před propuštěním z nemocnice, se Travis hlásí na pětikilometrové závody na počest hasičů zahynuvších při útoku z 11. září 2001. Krvácel z odřenin od protéz, ale vzdálenost dokázal ujít. Uvědomuje si ale ještě podstatnější věc ‒ chce začít běhat.
Během zotavování přibral kvůli vedlejším účinkům léků až na váhu 100 kilogramů. Chtěl se dostat do formy a zůstat fit. Požádal lékaře o běžecké protézy. Následovalo ještě nezbytné vyšetření hustoty kostí a po dalších třech měsících od svých prvních pěti kilometrů na protézách může nazout běžecké speciály. Měl takovou radost a do běhání se pustil s takovou chutí, že hned první den jednu z protéz zlomil. Ještě týž den míří do města vzdáleného dvě hodiny jízdy autem, aby si ji nechal opravit.
Tři roky po výbuchu bomby Mills cvičí minimálně pětkrát týdně. Věnuje se speciálně upravenému crossfitu a běhání intervalů. Ještě tento rok chce Mills pětikilometrovou vzdálenost překonat kontinuálním během. „Pracuji na tom každý den," ubezpečuje válečný hrdina a nově také autor motivační knihy Tough as They Come.
