V jednu chvíli jsem se připravoval na smrt, přiznává muž, který zabil útočící pumu holýma rukama

„Zvedněte ruce všichni, kteří jste trochu zklamaní, že nevypadám jako Chuck Norris," požádal hned v úvodu tiskové konference všechny přítomné Travis Kauffman, hubený 31letý muž o 178 centimetrech tělesné výšky a 70 kilogramech živé váhy, novodobý živoucí superhrdina, neozbrojený zabiják divokých šelem. A pak se dal do vyprávění, jak k celému incidentu došlo.

Kauffman se do Colorada přestěhoval, protože chtěl být blíž přírodě a toužil mít více možností věnovat se outdoorovým sportům. Už asi rok se věnoval také přespolnímu běhu, trail runningu. Na horských stezkách, které znal už ze sedla svého mountain biku, chtěl ten den naběhat v rámci tréninku asi 20 až 25 kilometrů. Byl na cestě teprve chvilku, když za sebou uslyšel šustění.

„Slýchám na svých cestách něco podobného celkem často, jsou to většinou srnky nebo tak, někdy se ani neotočím," přiznal Kauffman. Tentokrát se naštěstí otočil. Co uviděl, se podobalo nejhorší noční můře: otočil se právě včas na to, aby před sebe stihl dát instinktivně ruce, když na něj ve skoku mířilo tělo mladého samce pumy americké.

Puma svou kořist napadá většinou ze zálohy, jediným skokem. Život oběti rychle ukončuje silným stiskem krku mezi svými čelistmi. Travis měl štěstí, místo krku stihl dát šelmě k zahryznutí své pravé zápěstí. To ale šelma už nehodlala pustit, smýkala běžcem, až se jí podařilo strhnout jej ze svahu, a neustále útočila drápy na jeho obličej. Celkovou délku boje odhaduje běžec asi na deset minut. Ten se snažil šelmu bodnout nalezenými klacky, naneštěstí se ale všechny rychle zlomily. Ani údery kamenem do hlavy šelmy nebyly příliš účinné. „Jak jsem ji měl zakousnutou v zápěstí, neměl jsem možnost vést úder v dobrém úhlu, nebylo to k ničemu," komentoval Travis své snahy na konferenci.

Štěstí ale stálo při něm. Podařilo se mu dostat pod kontrolu zadní nohy kočky, zaklekl je levým kolenem. Pravým chodidlem pak byl schopen pořádně šlápnout šelmě na krk. (Běžci si píší další dobrý důvod pro pravidelný strečink.) A to byla jeho spása, i přes veškeré snahy samce pumy už své smrtelné sevření nepovolil. Šelma umírá na zadušení, Travis Kauffman je opět volný. Z obličeje i rukou mu crčí krev, jeho tělo je ale plné adrenalinu. Je schopen běžet dalších pět kilometrů, než náhodou narazí na dalšího běžce a s ním pak na další běžecký pár. Pomůžou mu dostat se do nemocnice, kde jeho zdemolovaná tvář dostává 19 stehů, šest stehů pak jeho nos a další tři zápěstí, které šelma celou dobu žvýkala. „Slyšel jsem křupat šlachy a vazy, v určitém momentu jsem přestal cítit prsty. Byl to divný pocit. Uvědomoval jsem si, že to by mohl být můj konec. Bál jsem se, aby zvuky našeho boje nepřilákaly další šelmu," líčil Travis otevřeně svůj zážitek novinářům.

V nemocnici dostal koňskou dávku antibiotik, správci přírodního parku později zjistili, že šelma neměla vzteklinu, i tak byla ale léčba nutná. Už po týdnu vypadal Kauffman velice dobře a pochvaloval si, že jeho velmi traumatizující zážitek naštěstí nejspíše nebude mít žádné trvalé následky. Na otázku, zda bude ještě běhat po horách, Kauffman odpovídá rozhodně: bude, jen se teď bude snažit neběhat po nich úplně sám.