Článek
Hálovi přitom stačilo v BKFC úspěšně absolvovat jen dva duely, aby se stal evropským šampionem. Itala Francesca Ricchiho porazil ve třetím kole a rázem mohly propuknout oslavy. Český tvrďák si však dobře uvědomuje, že to není konec cesty. Ještě větším úspěchem by byl například zisk světového titulu.
Zažíváte nyní velký mediální humbuk?
Kolem mě je teď úplné šílenství, mám pocit, že jsem na roztrhání. Upřímně, nejsem na to vůbec zvyklý. Každý víkend mám nějakou akci, pořád mě zvou na různé galavečery. Dokonce mi volali i z Písku, odkud pocházím, že mi chtějí něco předat. Překvapilo mě to, protože box bez rukavic u nás zatím není tolik rozjetý.
Je to velká změna oproti tomu, co jste zažíval před zápasem?
Jo, je to tak. Tehdy jsem měl na Instagramu asi pět tisíc sledujících, sociální sítě totiž nijak zvlášť neprožívám. Moc tam nepřidávám, spíš jen občas něco přesdílím. Po zápase mi to ale vystřelilo, teď mám kolem jedenácti tisíc sledujících. Gratuluje mi spousta úspěšných lidí, čehož si opravdu vážím. Včera o mně třeba hezky mluvil i Ondřej Novotný z Oktagonu. Mám z toho radost, protože jsem si původně říkal, jestli ten box bez rukavic nebude odsuzovat, ale nakonec to bylo super.
Gratuloval vám i Jiří Procházka, nejlepší domácí MMA bojovník, který se stal historicky prvním českým šampionem UFC.
To bylo super a od něj si toho cením opravdu hodně. Pro mě je to velký pán.
Zítra to bude čtrnáct dní od vašeho úspěchu. Už jste ho dokázal vstřebat?
Furt mě to dobíhá, jsem trochu pomalejší. (smích) Ani si to moc nepřipouštím, protože nechci, aby mě to semlelo. Je to sice velký úspěch, ale pořád může být i větší.
Jaký například?
Líbilo by se mi jít po světovém titulu. Na to mám ale ještě čas, protože ti kluci nahoře jsou fakt dobří, i když jsem třeba na BoxRecu (server shromažďující statistiky) poskočil na čtvrté místo. Ale to není žebříček BKFC, takže přesně nevím, kde se tam nacházím – jestli nahoře, nebo níž.
Nejednou jste zmiňoval, že by vás lákal souboj s Mikem Perrym (držitel titulu King of Violence), jedním z nejlepších boxerů bez rukavic. Stále to platí?
Platí, ale on je o úroveň výš. Já musím ještě pořádně zamakat, nemít velké oči a rovněž neusnout na vavřínech. Další cesta proto bude spíš obhajoba v Evropě, i když bych raději zamířil do Ameriky. Když ale budu pořád dávat války, je šance se dostat nahoru.
Kam jste si vystavil titulový opasek, který jste vyhrál v souboji s Francescem Ricchim?
Ten mi teď leží na jídelním stole. (smích) Pořád vymýšlím, jak ho pověsit. Existuje sice vitrína na pásy, ale zatím ho mám položený přes stůl. Občas ho taky beru s sebou, kluci se s ním chtějí vyfotit.
Není divu. Máte něco, co žádný jiný předchůdce v Česku nikdy neměl.
Je to tak, lidi se na něj chtějí podívat a potěžkat. Stejně ale ve finále všechny nejvíc zajímá ten prstýnek (symbol vítězství). Ty jsou zatím celkem jen čtyři a můj je číslo dvě.
Josef Hála s titulem evropského šampiona organizace BKFC.
Po zápase vám ho předával přímo spolumajitel organizace BKFC, Conor McGregor, před kterým jste dokonce poklekl. Jak vás napadlo to udělat?
Conor většinou dává krabičku s tím, ať si ho bojovníci vezmou. Já jsem ale byl v takovém rauši, že jsem si před ním klekl a on mi ho nasadil. Bylo to vtipné, smál se tomu taky.
Má prsten u vás doma nějaké speciální místo?
Ten leží vedle pásu. (smích) Na můj vkus je moc výrazné nosit takto velký prsten na ruce. Pro mě má ale nevyčíslitelnou hodnotu, zvlášť když mi ho dával Conor.
Nemrzí vás, že teď nemůžete bojovat před českými diváky na domácích turnajích? Měl jste například 14. listopadu naplánovanou bitvu v organizaci KO Warriors, ale protože jste šampionem BKFC, nemůžete bojovat jinde.
To nemůžu, už zápasím čistě jen v BKFC. Kdybych bojoval jinde, přišel bych o titul. Na druhou stranu úplně nechci zápasit jen s kluky z Česka a dokazovat si, kdo je větší kohout na jednom smetišti. Raději budu, když si pomáháme a jezdíme zápasit s cizinci. Přijde mi to mnohem sympatičtější.
Thats all she wrote! Josef Hála gets in done in round 1! 🔥🔥#BKFC73 pic.twitter.com/1oAALtLluI
— MMA UNCENSORED (@MMAUNCENSORED1) April 26, 2025
Je velký rozdíl mezi zápasením ve světové organizaci a na domácí scéně?
Jasně, je to nebe a dudy. Už jenom ten lékařský servis. Po zápase mě odvedli do šatny, kde byl rentgen, rovnou dělali dlahy a šili v opravdu pěkném prostředí. Mě se šití naštěstí netýkalo, ale celkově to bylo opravdu pořádné.
Co chystáte dál? Budete čekat na nějakou dobrou smlouvu s BKFC?
Až uvidíme, jak budou smlouvy vypadat, teprve potom se rozhodneme, co dál. Nechám to ale na své matchmakerce, které věřím, že pro mě připraví něco zajímavého. V BKFC chci ale pokračovat a posunout se co nejvýš. Dokud to bude možné a bude mě to živit, budu jedině rád, když se stane mým hlavním zaměstnavatelem.
Máte i nějaké vedlejší příjmy?
Před čtyřmi měsíci jsem kvůli přípravě a samotnému zápasu skončil v práci. Chci být profesionální sportovec, ale uvidíme, jestli se tím bude dát živit.
Dočetl jsem se, že jste také fotbalový chuligán Slavie Praha. To stále platí?
Tak nějak se tam pořád pohybuji a chodím na zápasy Slavie. Teď jsem sice chvíli nebyl, ale brzy se tam zase budu muset zajít podívat. Slavia mi toho dala strašně moc. Poznal jsem tam spoustu kluků, se kterými jsem skamarádil. Znovu mě to nakoplo. Kdybych se s nimi nezačal bavit, nebyl bych člověk, jaký jsem teď.
Prsten Josefa Hály, který obdržel od Conora McGregora za zisk evropského titulu v BKFC.
Berete to jako odreagování od bojových sportů?
Určitě, a to jsem fotbalu nikdy moc nefandil. Teď mě to ale baví. Zafandím si a je to prostě super. Chodím hlavně na domácí zápasy, občas i na výjezdy. Poslední dobou jsem to ale trochu zanedbával kvůli zápasu a dával přednost odpočinku. Po zápase jsem byl líný a bolavý. Ještě teď mě občas probudí bolest, když se v posteli otočím. Nemám nic zlomeného, ale pořád mě bolí ruce. Třeba když si chci otevřít pití.
Mluvíte o zranění. Jak dlouho je možné bojovat bez rukavic?
To je individuální, i proto stále říkám, že je to sport spíš na důchod, když má člověk po kariéře. Záleží i na zdravotních problémech. Od samého začátku mi proto trenér říká, ať mám dobře posazený úder a neustále zavřenou ruku v pěst. To je cesta k úspěchu. Hodně kluků si zlomilo ruce, protože máchají jako šílení nebo to trefují malíčky. Pokaždé to sice úplně neovládneš, ale když máš techniku dobře natrénovanou, je to správná cesta.
