Článek
Pro Procházku bylo mimořádně složité najít vhodné parťáky, kteří by se svým stylem co nejvíce podobali někdejšímu kickboxerovi Ulbergovi. „Na takové úrovni je strašně těžké sehnat kvalitního postojáře. Kluci mají své zápasy, jsou upsaní, čekají je vlastní přípravy. Není jednoduché, aby přijeli a obětovali třeba čtrnáct dní jen Jiřímu. Naštěstí se to nakonec povedlo,“ uvedl Procházkův trenér a manažer Martin Karaivanov.
Nakonec nabídka přistála právě u vytáhlého českého ranaře Matěje Kozubovského. Po domluvě podmínek si okamžitě sbalil věci a už následující den vyrazil do Brna, kde strávil dva týdny po boku nejlepšího domácího bojovníka MMA.
Matěji, jak jste se dozvěděl o zájmu z týmu Jiřího Procházky?
Jirkův tým kontaktoval mého trenéra s tím, jestli bych nepřijel pomoct s tréninky a přípravou. Následně jsme se domluvili na podmínkách i termínu a všechno klaplo. Souhlasil jsem s tím i proto, že je pro mě velká čest být součástí přípravy takového bojovníka. Zároveň to bylo přínosné i pro mě samotného. Ocitl jsem se v novém gymu, poznal nové prostředí a měl možnost naučit se něco nového. Vnímal jsem to vlastně trochu i jako svůj vlastní kemp.
Překvapila vás nabídka?
Překvapení to určitě bylo. Zároveň jsem doufal, že pro něj budu vhodným parťákem do tréninku.
Matěj Kozubovský (druhý zprava) pomáhal Jiřímu Procházkovi v přípravě na Carlose Ulberga.
Můžete tedy přiblížit, co jste si z kempu odnesl?
Jak už jsem říkal, bylo to pro mě hodně přínosné. V novém prostředí jsem mohl nasát nové techniky. Měl jsem možnost trénovat po boku jednoho z největších profesionálů, což mi dalo opravdu hodně. Odvezl jsem si hlavně nové zkušenosti, odhodlání a také nový impuls do další práce.
Vybrán jste byl i proto, že se svým stylem podobáte Carlosi Ulbergovi. Musel jste si ho před kempem detailněji nastudovat?
Úplně ne. Příprava byla nastavená podle trenérů a jeli jsme přesně to, co od nás chtěli. Drželi jsme se plánu, který měli pro Jirkovu přípravu připravený.
Jak už zmiňovali Procházkovi trenéři, údajně bylo náročné najít vhodné tréninkové parťáky. Vám se to hodilo i z toho důvodu, že jste byl sám v přípravě?
Já teď nemám domluvený žádný zápas, vlastně ani nechci. Jsem už rok bez zápasu, což není v mém případě poprvé. Rozhodl jsem se, že si nechci domluvit zápas a poté trénovat s pocitem, že musím. Já sice neustále trénuji, ale zároveň chci, aby to bylo jako kdysi, že budu permanentně připravený a spontánně brát zápasy podle toho, co přijde. Chci to zase dělat z radosti a lásky, protože mě to baví.
Je pro vaše tělo zdravé, když bude neustále v takovém zápřahu?
Dřív jsem to tak měl a myslím, že každý zápasník by měl fungovat stejně – být stále připravený. Samozřejmě se příprava liší podle toho, kdy přijde zápas. Nemám permanentně tvrdé sparingy, abych nebyl úplně hloupý (smích). Chci ale být připravený, jak nejlépe to jde. Technicky se zlepšuji a pracuji na sobě každým tréninkem. Pak už jen chytnu zápas, až se na něj budu cítit. Klidně i tři dny před turnajem.
Z kluka se stal muž, byla to jízda. Jiří Procházka se od zisku prvního titulu v UFC hodně změnil.Video: Sport.cz
Když se vrátíme ke kempu po Procházkově boku, měl jste z něj velký respekt?
Respekt jsem měl, vždyť je to Jiří Procházka. Párkrát jsem ho už viděl, kdysi jsme byli na kempu s Bělorusy, ale netušil jsem, co od toho čekat, co budeme dělat a jak náročné to bude. Myslím, že jsme to zvládli dobře.
Jak náročné to tedy bylo?
Bylo to v pohodě, takové optimální. Všechno bylo dobře naplánované, dalo se to zvládnout.
Zmínil jste, že jste se s Jiřím už dříve setkal. Měli jste možnost spolu i mluvit?
Jirku jsem sice párkrát viděl, ale nevím, jestli on věděl o mně. Oficiálně jsme se tedy seznámili až tady na kempu v Brně.
Jaký dojem na vás teď udělal jako člověk?
Je to normální, super chlap. Jde z něj respekt. Je to frajer a šampion. Za mě je to správný týpek. Sleduju jeho cestu, vím o každém zápase a fandím mu.
Dostal jste nějakou zpětnou vazbu od jeho týmu? Byli s vámi spokojení?
Údajně ano, myslím, že jsem si s nimi vytvořil dobrý vztah. Bylo to naprosto přátelské prostředí, cítil jsem se jako součást týmu. Spokojeni tedy pravděpodobně byli, s Jirkou jsme plnili vše podle jejich očekávání. Dokonce jsem později v jednom rozhovoru viděl, že se jim líbilo, že jsem tam byl a pomáhal jim.
