Článek
Sedmadvacetiletý Mudroch prožívá největší vzestup své dosavadní kariéry. Výrazně k tomu přispěl jeho letošní příchod do Oktagonu, kde se předvedl hned třikrát. V únoru, květnu a naposledy v listopadu na akci v Brně. Nejdéle se v kleci zdržel pouhých 123 vteřin. „Pořád je na čem pracovat,“ mírní euforii ostravský bojovník, který už zná i jméno dalšího soupeře. 14. února příštího roku se utká s Němcem Fedorem Duričem, proti němuž zabojuje o vstupenku mezi elitní desítku lehké váhy.
Byl letošní rok pro vás zlomový?
Asi určitě. Uvedl jsem se ve velké organizaci a rok jsem zakončil bilancí 3–0. Ideálně bych si ještě představoval jednu výhru, ale na další zápas už nebyl prostor kvůli potřebnému odpočinku. Jsem docela sebekritický, takže jsem si několikrát pustil zápas v Brně (výhra proti Jakubu Dohnalovi) a viděl jsem u sebe spoustu chyb. Pořád je na čem pracovat.
Je vůbec možné dosáhnout skutečně dokonalého výkonu? Když samozřejmě pomineme zápasy, které trvají několik vteřin.
Určitě ne, vždycky se najde nějaká chyba. Kdyby existovaly dokonalé výkony, můžeme mluvit například o Chabíbovi (Nurmagomedovovi), který během své kariéry prohrál jen několik kol.
Jak jste zmínil, v Oktagonu jste se představil ve velkém stylu. Předčila tato štace vaše očekávání?
Určitě. Dříve jsem zápasil na menších galavečerech, ale teď mě ohromilo, jak Oktagon šlape jako hodinky. Každý má na starosti konkrétní úkol a vše je perfektně zorganizované.
Pozorujete nějaké změny také na sobě?
Zápasové nad tím víc přemýšlím. A vzhledem k tomu, že mám i full-time práci a ročního syna s manželkou, víc dbám na regeneraci. A po lidské stránce? To příliš ne, stále jsem kluk z vesnice, co pracuje. Samozřejmě bych mohl být namyšlený a věřit si na každého, i v těžké váze například. Ale já se soustředím na přítomný okamžik a nestanovuji si žádné dlouhodobé cíle. Když vám totiž život či zápasení nastaví nějakou překážku, tak se ten cíl akorát oddálí.
Je pro vás těžké skloubit život s prací, tréninkem, zápasením a rodinou?
Život není pohádka, není jednoduchý. V práci mi naštěstí docela vycházejí vstříc a vždy mi vyhoví. Chodím trénovat dvakrát denně – před a po práci. Večer navíc často dodělávám práci i doma. Když ale člověk sedí na tolika židlích najednou, něco vždycky musí upozadit. Bohužel v mém případě je to rodina, což mě samozřejmě mrzí. Ráno odjíždím brzy a někdy syna s manželkou nevidím až do dalšího dne. Občas se ženou probíhají i výměny názorů, ale to je asi součást života.
Ale tohle všechno děláte to i pro jejich lepší budoucnost, že ano?
Samozřejmě. Nejsem člověk, který by utrácel za drahé značkové věci. Jediné, co si opravdu dopřeji a co je moje guilty pleasure, je lego. U toho si člověk vyčistí hlavu. Jinak jsem ale spíš šetřílek. Hlavně mi jde o to, aby se manželka a syn měli dobře.
Některé lego stavebnice ale mohou vyjít rovněž draho.
(smích) Nebudu říkat, jak velkou sbírku mám a kolik jsem za to všechno dal peněz, ale určitě se to pohybuje v desítkách tisíc korun. Mně to ale pomáhá i v přípravě, když jsem například fyzicky vyždímaný. Nehraju počítačové hry, nesjíždím mobil, prostě si otevřu stavebnici a pěkně si stavím. Člověk si u toho dokonale vyčistí hlavu.
Ostravský expres znovu řádil. Tomáš Mudroch a jeho páté vítězství v prvním kole v řaděVideo: OKTAGON TV
Kdy by se váš život mohl změnit natolik, abyste se mohl živit čistě MMA?
S Oktagonem jsme podepsali více zápasový kontrakt a peníze jsou tu už slušné. Člověk si ale musí uvědomit, že měsíční příjem z toho není. Může se zranit nebo stát cokoliv a příjmu je najednou konec. Já nemám tolik sponzorů, kteří by mi dávali finanční podporu, a když má člověk rodinu, myslí i na ni. I proto je práce taková jistota, že přijde nějaká výplata. Sice jsem už několikrát přemýšlel, že bych práce nechal, ale stále jsem nenašel odvahu. Dřív jsem zároveň dělal i soukromého trenéra, ale to jsem musel pustit, protože se to časově nedalo zvládat. Zatím prostě funguji, jak funguji.
V práci děláte klasické osmihodinové směny?
Někdy i víc, záleží, kde má člověk stavbu. Teď máme jednu u Poličky, což je z Ostravy asi 2,5 hodiny cesty. Záleží podle dopravy. Člověk se při tom trochu projede a zároveň řeší i kancelářské záležitosti. V práci mám časovou flexibilitu, což je skvělé.
Jste spokojený s tím, kam jste se v MMA za poslední dobu posunul? Hodně lidí vás už teď vidí jako novou hvězdu Oktagonu.
Určitě to beru tak, že patřím k nastupující generaci, i když nejsem nejmladší. S MMA jsem začínal relativně pozdě. Popularitu ale cítím víc. Po zápase v Brně jsem si dal slavnostní pizzu a poslíček se se mnou chtěl vyfotit, což bylo fajn. Je super, když se s vámi lidé fotí, prohodí pár slov a podobně.
Je i vaším snem se někdy podívat do slavné UFC?
Já si dávám krátkodobé cíle. Pokud by ta nabídka ale přišla, tak nebudu lhát, že bych si to nechtěl zkusit. Přeci jen je to nejvyšší meta, které může bojovník dosáhnout. Oktagon je ale na vzestupu a já ho beru jako jedničku v Evropě. Zatím jsem tu spokojený a neplánuji nic měnit.
Další zápas vás čeká 14. února v Ostravě proti žebříčkové desítce Fedoru Duričovi. Očekáváte, že to bude nejtěžší zkouška vaší kariéry?
Od doby, co jsem v Oktagonu, beru každého soupeře jako toho nejtěžšího. Lehké zápasy tu prostě nejsou. Fedor je mladý a dravý. Patří do nejlepší desítky žebříčku lehké váhy Oktagonu, což z hlediska mého postupu určitě bude fajn, i když jsem už porazil současnou osmičku divize.
Myslíte, že už teď máte kvality, abyste se měřil s bojovníky z nejlepší desítky vaší váhy?
Po zápase v Brně jsem vyzval Ivana Buchingera (jednička lehké váhy), věřil jsem si na něj. Vypadá to, že dostane titulovou šanci, kterou si zaslouží. Já si ale věřím. Všichni máme dvě ruce, dvě nohy a hlavu. I proti kvalitnímu soupeři se dá udělat dobrý zápas a vyhrát.
Proč jste zacílil zrovna na Buchingera?
On má tuším 56 zápasů, což je neskutečné číslo. Měl spoustu těžkých soubojů a já ho beru jako legendu česko-slovenského MMA, což podle mého má takto hodně lidí. Je to něco jako Karlos Vémola v polotěžké váze. Pro mě je to zápas s legendou.
