Další překvapení na Vueltě. Britský rychlík životní vítězství oplakal, převléká se i červený dres

Gaudu dokázal triumfovat v pondělní etapě a dostal se na stejný čas jako vedoucí Dán. O červeném dresu rozhodoval jen součet umístění. A jelikož Francouz ve 4. etapě z italské Susy do francouzského Voironu dojel na 25. místě, zatímco Vingegaard až v páté desítce, Gaudu si užije minimálně den v prestižním trikotu.

„Snažil jsem se držet co nejvíc v čele, což ve sprintu není moje parketa,“ usmíval se. „Snad jsem to musel dělat naposled. Ale vyšlo to a je to odměna pro celý tým,“ pochvaloval si.

V ne příliš záživné etapě se před peloton vydal pětičlenný únik, který posbíral body na vrchařské prémii. Do puntíkatého dresu se oblékl Španěl Joel Nicolau, ale uprchlíci neměli naději na překvapivou výhru.

Po sprinterské prémii, kde se bonusové vteřiny neúspěšně snažili vybojovat Gaudu i Vingegaard, ještě zaútočil Francouz Bruno Armirail, který se chtěl ukázat domácím fanouškům. Na hlavní skupinu si vypracoval takřka minutový náskok, ale i on byl 15 kilometrů před finišem pohlcen.

Rozhodovalo se tak opět v hromadném dojezdu, jenž znovu nevyšel favorizovanému Pedersenovi. Dán dojel až šestý. Skvělou týmovou podporou disponoval vítěz první etapy Jasper Philipsen. Belgický sprinter se však nechal zavřít, a nakonec vyrazil příliš pozdě.

Fantastickou rychlost totiž zužitkoval Ben Turner, který mohl zvednout ruce nad hlavu, z plna hrdla si zakřičet a následně v slzách štěstí přijímat gratulace od týmových kolegů. „Věřil jsem, že tenhle dojezd mi sedne perfektně a zvládnu porazit i ty nejlepší sprintery. Neuvěřitelné, že se to povedlo,“ radoval se 26letý Brit.

Na Vueltě přitom původně ani neměl startovat. Vždyť ještě ve čtvrtek startoval v etapě Kolem Beneluxu, ale Ineos ho nakonec narychlo povolal na závěrečnou Grand Tour sezony. „Byl to naprosto šílený týden. Od Gira jsem bojoval se zraněním nohy, na Vueltu jsem vůbec neměl jet. Napsali mi, že mě potřebují. Moc rád jsem přijel,“ líčil s třesoucím se hlasem.

Turner zapsal teprve třetí vítězství v kariéře, a tohle je stoprocentně nejcennější. „Vůbec nevím, co mám říct. Věřil jsem si i v první etapě, ale to mi spadl řetěz a byl jsem hodně naštvaný. Teď všechno vyšlo perfektně i díky týmovým parťákům. Klukům patří velký dík, jsou úžasní,“ vykládal dojatý rodák z Doncasteru.

Po dojezdu ve francouzském Voironu se peloton letos poprvé přesune na španělskou půdu. Ve středu se v katalánském městě Figueres pojede 24 kilometrů dlouhá týmová časovka, která jistě nadělá zajímavé rozestupy v celkovém pořadí. Následně jsou ve čtvrtek a v pátek na programu první horské etapy Pyrenejích, cyklisté se podívají i do Andorry.