Philipsen ukázal, kdo je nejlepší sprinter na Vueltě. Popral se i s těžkou pozicí a slaví další triumf

Sprinterské týmy po třech náročných dnech cítily šanci a nechtěly si nechat ujít šanci na úspěch, a tak se téměř nikdo nehnal do bláznivého úniku. Nakonec se rozhodla zviditelnit trojice domácích Španělů Joan Bou, Sergio Samitier a José Luis Faura.

Na hlavní skupinu si vytvořili až čtyřminutový náskok, ovšem peloton manko kontroloval a nepřipustil překvapení. Uprchlíci byli dojeti 17 kilometrů před finišem, a tak bylo jasné, že se rozhodně v hromadném spurtu.

Výtečnou práci pro Vivianiho odváděl tým Lotto. Zkušený 36letý Ital měl ve sprintu nejlepší pozici a už to vypadalo, že směřuje za vítězstvím. Jenže Jaspera Philipsena prostě nejde nikdy odepsat.

Belgičan sice ztratil zadní kolo svého rozjížděče Edwarda Planckaerta, na poslední chvíli se však dokázal vyvézt za Francouzem Coquardem. Nakonec se prosmýkl podél levé bariéry, kterou se snažil zavřít právě Viviani. A nechybělo moc, aby se oba závodníci střetli. „Slyšel jsem ho křičet, bylo to dost těsné. Rozhodně jsem ho nechtěl zavřít, výhra tímhle způsobem by mě ani netěšila,“ popisoval italský jezdec.

Viviani se výrazně vychýlil ze závodní dráhy a málem konkurenta poslal do bariéry. Nakonec však Philipsenovi uvolnil potřebný prostor, a tím mu zůstaly oči pro pláč. Doslova. „Tohle hodně bolí. Cítil jsem, že už jsem ohromně blízko. Ale když závodíte s Philipsenem, konec je prostě až na cílové čáře,“ říkal zdrcený Ital, který v minulosti ovládl etapy na všech třech Grand Tour, ovšem na další velký triumf čeká už šestým rokem.

„Když se podíváme na video, asi najdeme sto různých způsobů, jak jsem mohl vyhrát. Ale v daný moment prostě děláte maximum, a to bohužel nestačilo,“ litoval Viviani, kterému nakonec nezůstalo v držení ani druhé místo. Rozhodčí si totiž posvítili na jeho nebezpečné manévry a stejně jako Coquarda ho zařadili až na konec pelotonu na začátek druhé stovky pořadí. Na druhou příčku se tak posunul Brit Ethan Vernon, třetí je nově Belgičan Arne Marit.

Naopak Philipsena mohlo těšit, že se popasoval i s těžkou situací a navázal na vítězství z úvodní etapy. „Nebylo to snadné, ale máme výhru, takže si nemám na co stěžovat. Cítil jsem se dobře a nakonec to vyšlo. Jsme moc spokojeni,“ pochvaloval si.

Pro 27letého rodáka z města Mol se jedná už o patnáctou výhru na Grand Tour. Deset jich nasbíral na Tour de France, nyní přidal pátou na Vueltě. „Už patnáct?“ divil se Philipsen. „Každé vítězství se počítá. My sprinteři trpíme spoustu dní v horách, abychom pak využili tyhle šance. A obzvlášť od teď to pro mě bude hodně náročná Vuelta. Se dvěma výhrami na kontě se snad pojede trochu lépe,“ usmál se.

Narážel totiž na fakt, že sprinteři si teď příštích několik dní protrpí, než dostanou další příležitost zabojovat o zajímavý výsledek. V programu je totiž spousta horských a kopcovitých etap, klasická rovinatý den přijde až v 19. etapě.

V nedělní 9. etapě je na programu poměrně klidný profil, který však nabídne explozivní závěr. Na trati o 195,5 kilometrech si totiž organizátoři nachystali náročné cílové stoupání první kategorie v lyžařském areálu Valdezcaray.

Opět by se tak mohl otevřít boj v celkovém pořadí. Třetí překvapivý den v červeném trikotu si užije Nor Traeen, který stále drží náskok dvou minut a 33 sekund před Dánem Jonasem Vingegaardem, největším favoritem celé Vuelty.