Článek
Od nepříjemného zranění na klasice v Dunkerku uplynulo přes pět týdnů. Co se tehdy stalo?
Celý den hodně pršelo. V závěru jsem asi 350 metrů před cílem začal sprintovat. Snažil jsem se protáhnout kolem pravé bariéry, jenže celá řada se posunula o něco doprava. Soupeři mě skřípli na bariéru. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s holení. Ale když jsem v sanitce sundal tretru s návlekem, viděl jsem, jak je noha pod kotníkem rozříznutá. Nebyl to příjemný pohled.
Vyšetření odhalilo i natržený vaz. Co jste si pomyslel s ohledem na blížící se Tour de France?
Byl to pro mě velký šok. Přesně jsem nevěděl, jak dlouho bude rekonvalescence trvat a jestli mám šanci se uzdravit do Tour. Ale nechali jsme tomu volný průběh. Snažil jsem se nestresovat a příliš návrat neuspěchat. Pomohlo mi, že jsem se díky Českému svazu cyklistiky a Českému olympijskému výboru dostal do Centra pohybové medicíny, kde se o mě starali doktoři Jiří Bek a Jáchym Kolář.
Po jaké době jste se zase mohl začít hýbat?
Už po deseti dnech, zatím bez používání kotníku. Ale tělo se mi začalo prokrvovat a rekonvalescence se zrychlovala. Už po dvanácti dnech jsem zkusil trenažér. V tu chvíli zbýval do startu Tour ještě měsíc, tak jsem věřil, že se zvládnu uzdravit a nachystat. Nohu jsem zatěžoval víc a víc, teď už trénuju naplno bez omezení. Naštěstí mám po tátovi dobrou hojivost. Vlastně celý náš sport je o regeneraci. Vyjedeme na kolo a snažíme se svalová vlákna zničit. Naše povolání je se léčit.
Nebojíte se, aby vás po takové zkušenosti v dojezdech nebrzdila hlava a nepočínal jste si při spurtech opatrněji?
Doufám, že ne. Ještě jsem nezávodil, ale nevím. Ale snažím se to hodit za hlavu a snad to bude v pohodě. Vždycky jsem měl v dojezdech celkem štěstí a podobné pády se mi vyhýbaly. Ale jednou jsem se ocitl ve špatném momentu na špatném místě. Bohužel se to občas stává. Snad jsem si smůlu vybral.
Jak se týden před startem Tour cítíte?
Fakt dobře. Tréninková forma se vždycky těžko porovnává se závodní, ale připadá mi, že jsem na tom výborně. Tělo i v horku dobře regeneruje, pocitově i čísly jsem na tom líp než po jarních klasikách.
Přesto jste se nakonec rozhodl vynechat mistrovství republiky. Proč?
Domlouvali jsme se s týmem, co bude nejlepší příprava na Tour. A shodli jsme se, že bude nejlepší pokračovat v tréninku. Mistrák by pro mě neměl příliš přidanou hodnotu. Já bych se rád představil doma, přece jen tolik šancí zazávodit si v Česku není, ale profil je extrémně těžký. To mi příliš nesedí.
Loni jste Tour absolvoval coby jediný Čech, letos by se na startu měli objevit i Mathias Vacek s Jakubem Otrubou. Co na to říkáte?
Bude to super. Kuba Otruba je můj nejlepší kamarád. Navíc nás potkal podobný příběh, protože on taky bojoval před Tour se zdravím, prodělal těžký zápal plic. Ale oba snad návrat stihneme, což je malé vítězství. Aspoň si budu moct občas s někým pokecat česky.
Co očekáváte od své druhé účasti na Staré dámě?
Moc se těším. Loni to byl obrovský zážitek, takže bych byl smutný, kdybych letos nestartoval. Navíc bych měl být lídrem pro všechny sprinterské dojezdy. Kluci ve mně mají důvěru a tuší, že jsem jejich největší šance na dobrý výsledek. Ve spurtech budeme mít ještě větší sílu než předchozí rok, tak jsem zvědavý, co se nám povede. Samozřejmě, můj velký sen je jednou vyhrát etapu na Tour. Konkurence je obrovská, ale ve sprintu je všechno možné. Nechám tam sto procent, i když nemám představu, na co to může stačit.
Váš tým Picnic PostNL se letos trápí, zaznamenal jediné vítězství a v žebříčku UCI je z týmů kategorie World Tour suverénně nejhorší. Cítíte na sebe tlak, abyste tým táhl?
Ani mi to tak nepřijde. Spíš si na sebe tlak vyvíjím sám, od týmu cítím hlavně důvěru, protože vědí, že tlak by ničemu nepomohl. Jasně, čekají se ode mě výsledky, ale věřím, že mě to nebude negativně ovlivňovat.
Odráží se špatné výsledky nizozemské stáje na náladě v týmu?
Závodů jsem tolik nejel, ale nálada vždycky zůstávala pozitivní. Všichni se snažíme odevzdat sto procent. Věřím, že trápení prolomíme a už to bude jenom dobré.
Vy jste v belgických klasikách zazářil druhým, třetím nebo šestým místem. Chyběla asi jen výhra, že?
Je pravda, že druhých míst už bylo s loňskem celkem dost a je těžké z nich mít radost. Ale tohle jsou zatím nejlepší výsledky, co jsem na jarních klasikách měl. Věřím, že vítězství přijde ve správný moment.
Po sezoně vám končí smlouva, spekuluje se o vašem odchodu do prokontinentálního švýcarského týmu Pinarello–Q36.5. Můžete o své budoucnosti něco prozradit?
Co bude příští rok, zatím říct nemůžu. Soustředím se na letošek. Oficiální zprávy třeba budou až ve chvíli, kdy se otevře přestupové okno.
