Z atletiky na kolo? Dá se z toho přenést spousta věcí, míní cyklista. Woodsovi úspěch přál

Nejdřív bouřliví fanoušci, pak se v závěrečných kilometrech stoupalo kvůli bezpečnosti za úplného ticha. Byl to zvláštní dojezd na Puy de Dome, vrchol, jenž se do repertoáru Tour de France vrátil po 35 letech.

„Pokud člověk nebere covidové roky, bylo naprosto nezvyklé závodit bez diváků," podotkl Vakoč. „Nejdřív byl podél trati divácký fanatický bordel, pak se atmosféra změnila jen na ticho klidné vyhaslé sopky," vykládal cyklistický redaktor Sport.cz Matěj Vybíral.

Ačkoliv Woods vyrážel do stoupání s dvouminutovou ztrátou na vedoucího Mattea Jorgensona, 450 metrů před cílem ho dojel a zvítězil. „Úžasná podívaná. Mám za Michaela radost, je to můj kamarád a tréninkový parťák z dob, kdy jsem bydlel v Andoře a Gironě," prozradil Vakoč.

„Často jsme spolu vyjížděli na tréninky. Je to skvělý člověk a jeden z nejvíc pracujících lidí, co znám. Jezdil šílené osmihodinové tréninky. Několikrát byl blízko k úspěchu na Tour, teď se mu to konečně povedlo," usmál se dvojnásobný účastník Tour de France na adresu bývalého atleta.

Přestupovat k cyklistice z jiných sportů je podle něj celkem běžné. „Zejména silniční cyklistika je tomu velmi otevřená. Běh k ní má celkem blízko. Občas se povede přestoupit i z úplně jiného sportu, který nemá s kolem vůbec nic společného. Třeba ze skoků na lyžích," poznamenal směrem k elitnímu slovinskému vrchaři Primožu Rogličovi, jenž má dokonce titul z týmové soutěže na mistrovství světa juniorů.

Vakoč sám rád zapojuje další sporty do své přípravy. „V mládí jsem vyzkoušel asi deset sportů. Teď si je užívám aspoň přes zimu. Hlavně ty, které se dají začlenit v rámci přípravy. Mám rád běžky, skialpy, taky plavu nebo běhám," dodal Vakoč, který dnes slaví 31. narozeniny a aktuálně se věnuje závodům na gravelových kolech.