Uklízejí a starají se o domácnost, aby žily svůj florbalový sen

Brankářce Christianové, která před sezónou odešla do finského Porvoo, se to zatím úplně nedaří. „Vzhledem k tomu, že neumím finsky, tak jsem toho moc dělat nemohla. Dělala jsem uklízečku nejdřív jako brigádu v autosalónu, pak jsem dostala práci v úklidové firmě, ale odtamtud se přes měsíc neozvali, takže moc nevím, na čem jsem,“ krčí rameny.

„V podstatě jsem bez peněz, od klubu nic nedostáváme, ale platí za mě výdaje jako nájem, protože jinak bych tam opravdu nemohla vyžít,“ líčí devatenáctiletá brankářka, která ví, že celou sezónu bez práce nevydrží. „Náklady jsou tam vyšší, až budu mít smlouvu, musím si do ní dát, že potřebuju práci. Jinak bych musela odejít, i když hodně nerada,“ připouští.

V Česku byla zvyklá na vyšší životní úroveň, ale pro svůj florbalový sen takovou oběť podstoupila ráda. „Já tam vždycky chtěla hrát, finské hráčky mě motivují nejvíc, ráda proti nim chytám,“ ujišťuje, i když první tréninky na severu bolely. „Měla jsem spoustu ,berušek´ na rukou i nohou, odcházela s modřinami, ale už se víc chráním potítky a je to lepší,“ vykládá.

Pětadvacetiletá obránkyně Párysová si zase zamilovala Švýcarsko. „Pokud do ciziny, tak jsem vždycky chtěla tam,“ vypráví nadšeně. I bakalářskou práci na Technické univerzitě v Liberci psala o srovnání českého a švýcarského florbalu. Pak pokračovala studiem ekonomie, ale ve švýcarském Zugu své znalosti moc uplatnit nemůže, na částečný úvazek tam pomáhá v domácnosti.

„U nás bych to nedělala, ale pro Čecha je tam těžké se uchytit v jakékoliv práci, navíc v ekonomické branži, i když se německy celkem dorozumím,“ přiznává. „Dohoda s týmem je taková, že když mi neseženou adekvátní práci, abych si vydělala na bydlení a jídlo, tak mi to doplácejí. To je momentální stav, který se ale snažíme změnit, aby se ten výdělek zvýšil,“ říká Párysová.