Csaplárův glosář: Staněk v reprezentaci, když odchytal jeden zápas od května? Tohle mi hlava nebere!

„S Běloruskem se uhrály povinné tři body. Nedělní utkání v Belgii bylo bohužel jen otázkou skóre. Nejde říct, že by se nikdo nesnažil. Třeba Hložek se pokoušel o přečíslení, dvakrát hezky vstřelil. Nenašel se český hráč, který by nechtěl. Ale všechno je otázka kvality.

Mužstvo bylo zasažené mnoha absencemi. Jsem profesionál, nemůžu se vyjadřovat k tomu, jestli měl být výběr takový nebo makový. Nemám tolik informací, jako mají trenéři reprezentace. Můžu jen posoudit, co se mi zdálo zvláštní.

Jak může být v reprezentaci brankář Staněk, který dokonce v Belgii zastoupil zraněného Vaclíka, když od konce května odchytal za Plzeň jeden soutěžní zápas? Tohle mi hlava nebere. Proč nešel do brány Nguyen, který chytá stabilně ve Slovácku? A postavit stopera Kašu v jeho premiéře v nároďáku proti Belgii? Tyhle věci mi přišly divné.

Ano, změny v sestavě vzhledem k okolnostem být musely. Bylo jich hodně. Tady se musím zastat trenéra Jardy Šilhavého. Chceme po něm moderní fotbal. Říkáme mu, že v případě nutnosti by si měl sáhnout do reprezentačního výběru do dvaceti let nebo do jednadvacítky. Když jsem viděl minulý týden dvacítku v Jablonci proti Německu a jednadvacítku proti Slovinsku, musím konstatovat, že sáhnout není kam. Prostě každý pes, jiná ves. Hned vysvětlím.

Při pohledu na zápasy českého A-týmu i těch mládežnických bych si chtěl říct: Tohle je česká fotbalová škola, hrajeme tímhle stylem. Pokud budu od patnáctky do jednadvacítky vychovávat jednotně hráče, je mi přece jedno, kam sáhnu. Jenže na české fotbalové škole vidím jen jeden jednotící prvek. A sice spekulace fotbalu, snaha vyčůrat se soupeřem.

Belgičané měli také nějaké změny, i jiné týmy. Ale vždycky jdou prezentovat svoji fotbalovou školu. Teď si neskromně přihřeju polívku. Před dvaceti lety s Libercem, když jsme jeli do Milána, do Dortmundu, do Lyonu, na Mallorcu, prezentovali jsme školu Slovanu Liberec. Bylo jedno, kdo proti nám stál. My jsme hráli svůj fotbal.

V jednom médiu vyšla dvoustrana, která zahrnovala rozbor hry Belgie. Vychází mi z toho jedna věc. Věnujeme nesmyslnou, neúměrnou, trapnou pozornost soupeřům na úkor budování vlastního stylu. Jenže tudy cesta nahoru nevede. Změnit to lze poměrně rychle. Potřebujete k tomu kompetentní trenéry, hlavně lidsky, kteří mají ochotu a koule stav věcí změnit. Jinak to bude pořád stejné.

Vzpomeňte si na dobu, kdy jsme byli výkonnostně nad Belgií. Teď od trenérů každou chvíli slyším: Nemáme na to hráče.

Tohle odmítám. Máme je. Napadá mi v této souvislosti otázka. Přemýšleli někdy trenéři nad tím, že by se jich hráči zeptali: A máme na to vůbec trenéry?

Jasně, je důležité být na šampionátech. Na mistrovství světa. Ale v první řadě musí jít o český fotbal. Uděláme čas od času dílčí výsledek a chlácholíme se, že je všechno dobrý. Není. A názory, že jde o výsledky, o postupy, které slyším pořád dokola? Já se ptám: Kam nás takhle filosofie přivedla? Tohle přece proboha platí až na druhém místě. Na tom prvním je výkon, který vás k výsledkům přivede."